Vltava, Smetana a Litomyšl.

Nic míň a nic víc. Kdo by neznal tohle spojení. Vždycky jsem si myslela, že už to nemůže nic překonat.

„Jedeme na výlet, babi!“ křičela vnoučata a já v tom fofru (protože větší náskok mi nedali) honem přemýšlela, zda mám s sebou vše potřebné. Takže po mém to hlavní: P+M+Z (peněženka, mobil, zuby) A už jsme mohli vyrazit. Je jedno, jaký byl cíl naší cesty. Hlavní bylo a to podotýkám, při třech dětech, je nějak zaujmout.

Ale oni už mají svůj systém, jak jsem se brzy přesvědčila, tzv.písničkové přání. Sice se při tom hádají tak, až bych to všechno zrušila, ale pak se přece jen dohodnou.

Malý Pavel má jasno: „Jóžin z bážin“ a „Z Opavy, z Opavy, rychlík jede do Prahy“ (tu nejrychlejší verzi) a je spokojen. Evka, ta má jasno hned. Její „Východňári“ ji ke štěstí úplně postačí. A auto se hned plní zpěvem a tancem, sedačky se otřásají až ke mně dozadu. Ale když nejstarší osmiletý Honzík vysloví přání „Vltava“, náhle nastane naprostý klid, i já jsem překvapena a dojde mi, že si tuto skladbu zřejmě zamiloval v „zušce“, kterou prvním rokem navštěvuje. A náhle utichlo celé osazenstvo v autě a já, na nejzadnějším sedadle si tak mohla naplno vychutnat tento hudební skvost a setřít slzy dojetí. Tohle mě fakt dostalo.

Ale náhody neexistují, jak praví klasik. Tento týden naše obec pořádala výlet do Litomyšle. Sice jsem tam nedávno měla sraz i s kolegy blogery, ale nikdy nevíš, co tě může překvapit, jak tvrdila naše mamka. A to se i stalo. Rodný byt Bedřicha Smetany mě přímo uchvátil. Nová expozice která klasickou a multimediální formou zavede diváka do doby, kdy se tento skladatel narodil a působil. Při zhlédnutí animací a poslechu překrásné Vltavy jsem byla dojata během týdne podruhé.

Kolegyně blogerka Zdeňka Ortová, která mě vlastně inspirovala svým blogem „Mé vlasti se tleská ne že ne“, mi kladla na srdce, že o tom musím napsat. Tak jí tímto moc děkuji a sděluji, že jsem poslechla!

(fota: moje)