"Víš, já su ještě mlíčňák, říkala máma...

...a všecko mně prý teprv naroste". Moc ráda jsem tuto milou společnici přijala za spolucestující. Už pro její důvěrné oslovení a sdělení.

Vlak přijel bez zpoždění a já usedla hned na první volnou čtyřku u dveří. Cesta z Prahy k nám na Moravu, může začít. Na poslední chvíli ještě dobíhali manželé s malou dcerkou. Volné místo u mne i na vedlejším sedadle přes uličku uvítali s ohromnou úlevou. Naproti usedla maminka a vedle tatínek s dcerkou.

Taková malá tříletá princeznička. Kudrnaté vlásky, modré oči, které po mně šibalsky pokukovaly hned po rozjezdu vlaku, ale kterým chyběla odvaha, prozatím. Na princeznině obličeji mi však utkvěl pohled na bradu s ďolíčkem, který však překrýval velký bolák, patrně z nějakého úrazu. Nejdříve se malá snažila upoutat mou pozornost nakukováním před automatickými dveřmi, bavilo jí neustálé otevírání a zavírání. Ale najednou stála přímo přede mnou, v ruce hračku oslíka, který svítil a hýkal, což mi musela předvést.

"Byli jsme nakupovat, vidíš?" sdělila mi tu novinu a oslíka mi strčila přímo před oči. Když se tomu od srdce rozesmála, kromě zranění na bradě jsem si všimla i chybějícího předního zoubku.

"Jejda, copak se ti stalo?" zeptala jsem se zvědavě.

"To víš, kolo," povzdechla si a rozhodila rukama. "Naši mně koupili kolo a já se vybourala".

"To se zahojí, než se vdáš", odpověděla jsem znalecky.

"Jé, to mamka taky říkala", vypískla mi potěšeně do ucha. "A ještě říkala, že su stejně mlíčňák a všecko mně teprv doroste", rozesmála se zvonivě na celý vagón.

Smála jsem se s ní, neboť já na rozdíl od princezničky, už mám ve své hubě zajištěnou tu největší trvanlivost, nenávratnost dorůstání a období "mlíčňáka" mám již dávno za sebou.

Dobu, kdy se nám, děckám kývaly zuby, mám však v paměti, jako by to bylo včera. 

"Pošlete pro Veselou", prosila jsem vždycky naše. Sousedka Veselá se totiž s ničím nepárala.

"Hlavně nebul a drž", přikázala, vzala hbitě do ruky kapesník a operace byla hotová. Průběžně pak kontrolovala mou hubu, jak s oblibou věci nazývala.

Spolucestujíci vystupovali trochu dříve, než já.

Princeznička se na mě při loučení pozorně zadívala, přivřela pátravě oči a s dospěláckým výrazem prohlásila.

"Až mně teda všecko doroste, chtěla bych mít zuby, jako ty!"