V tom má prsty bloger David!

O tom jsem po včerejšku skálopevně přesvědčena. K rozumnému vysvětlení mě totiž nic jiného nenapadá.

Tvrdím o sobě, že jsem čarodějnice, ale jak je vidět, daleko větší schopnosti má můj blogerský kolega David. Vysvětlení dodám později.

Včera, jsem opět zavítala do města. Jednak na další přednášku na mou univerzitu těch postarších a taky občíhnout obchody. To jsem samozřejmě nemohla vynechat můj nejoblíbenější sekáč, vše za dvacet devět.

Rejdím kolem regálů, s jediným cílem, udělat si zase radost. A poštěstilo se! Až úplně ke konci, ale přece, se na mě doslova usmívala přízová halenečka, radost pohledět.

"Ty budeš moje, holka", zajásala jsem a už ji vleču i s ramínkem k pokladně. Pokladní mi můj výběr dává do pytlíku, zaplatím, odcházím.

Nemíním se tahat s taškama, jako nějaká tetina, na tak důležitou akci, proto je nechávám u neteře v obchodě. Po vyzvednutí tašky a příjezdu domů, hodím pytlík s halenkou k pračce.

"Ráno si tě pěkně vyperu, zkulturním a budu zase honit parádu."

Hned z rána popadnu sáček, vylovím z něj mou vytouženou halenku, ale ouha! Zároveň s ní se zpoza útrob vysune i čepice! Černá, sportovní čepice! Kde se tady k sakru vzala?

Aha, už tuším. Zřejmě můj syn zapomnětlivec, ji nechal u neteře v obchodě a ona mi ji přibalila. Proto hned píši "esemes" zprávu.

"Tu čepici jsi mi do tašky přibalila ty?"

"Kdepak, o žádné čepici nevím", zaznělo v telefonu.

A to mě vážně dostalo. Čepice byla v útrobách halenky a nikomu nepatřila!

Už to mám! Jediný, kdo v tom může mít prsty, nemůže být nikdo jiný, než bloger David. A ta jeho "fejsbůková" soutěž o čepicích. Byla jsem v té diskuzi hoooodně odmítavá, až drzá a on mi tu čepici nejspíš přičaroval!

Takže milý Davide, zítra zajedu do obchodu vyrovnat účet za tu čapku a pak to na fejsbůku pěkně roztočíme! Ženský proti chlapům. Kdo z koho?!