Škrabala jsem jako kočka, pak jsem se to docela naučila čitelné, ale teď když se mám podepsat treba na ověření podpisů ...katastrofa..

Kam zmizela ta lehkost tahu tužkou?😉

Na to si vzpomenu když si čtu zápisky tak 48 let staré zápisy psané plnicím perem...dnes to není ale možné né z pohodlnosti

Škrabalové i krasopisci - důležité je, že jste.

Jituško, zdravím a piš dále (ručně i na klávesnici).

Po spoustě let ťukání na klávesnici, vracím se ráda k psanému písmu. I když to ze začátku trochu "bolelo" a musela jsem krotit snahu o rychlost.

Zdenko, máme to stejně. Psaní mě po letech nadchlo a jsem za to moc ráda

Byla jsem dvojnásobnou kronikářkou - obecní a sborovou, ale písmo mám strašný, proto jsem kroniku dělala a dělám počítačově. Dnes jsem kronikářkou smíšeného sboru Gaudium.

Jitko, krásný blog!!! Já jsem písmo nikdy neměla krasopisné a hrozně mě to mrzelo. Ale uklidním tě, protože zapomínají psát i školní děti. Tedy alespoň chlapec jménem Hubáček, který se mi měl o prázdninách podepsat do sešitu, že si rezervuje na odpoledne v knihovně práci na internetu, ale napsal jen první písmeno svého příjmení a pak ustrnul, prý přes prázdniny zapomněl, jak se píše "b"., tak se nemůže podepsat.

Za chvíli mám hodinku se žáky ZŠ, tak jsem zvědavá, jak jsou na tom se psaním oni Moc tě zdravím a přeji príma víkend

Když doktoři ještě psali recepty ručně obdivoval jsem jak to můžou v lékárnách precist

Přesně tak to mám já, když si dělám poznámky

Ahoj Jitko. Já umím, ale jedině c. k. perem v násadce po dědečkovi a černou uměleckou tuší na ručním papíru. Tohle vše psavci neodpustí ani ten nejmenší prohřešek, s výjimkou gramatiky.

Zdeňku, tvoje mašinky nemají konkurenci! Ty prostě umíš. Moc ráda tě tu vidím a děkuji za komentář.

Od první třídy, po celou školní docházku, jsem byl proslulý škrabal... A i když jsem se snažil, tak moje "písmo" prostě málokdo přečetl. Takže teď na takříkajíc stará kolena už naštěstí moc psát nemusím / a když si dělám nějakou tu poznámku , tak raši riskacíi písmeny/....Naštěstí moje děti píší skoro krasopisně!

Začal jsem chodit do školy v září 1945 čili těsně po válce.kluci o rok starší se ještě učili zpívat 'Die fahne hoch' Já pak jenom Ovčáci čtveráci. Ale v první třídě (bylo to v Mníšku pd Brdy) jsme ještě měli tabulku a písátko. A na tu tabulku jsme čmárali naše literární začátky. Jako slabikář jsme používali POUPATA, ilustrované paní Kvěchovou. A a pan řidicí Emanuel Czizewsky náš ještě trestal rákoskou na zadek, a to i přes oficialní zákaz tělesných trestů.

Při mé nedávné návštěvě Staré vlasti jsem si zašel na mníšecký hřbitov a žasnul jsem, kolik mých spolužáků a kamarádů už mezi námi není...

Na rovinu, já měl se psaním problém snad od první třídy. Za posledních dvacet let jsem se musel podepsat do nějakého protokolu tolikrát, že už pár let místo Burian píšu Bum. Moje máma, bývalá pedagožka, která má 82 let, škrábe tak, že když mi dá lístek, kde má napsané položky, které ji mám nakoupit, musím z obchodu volat, co vlastně chce. A když se nedovolám, jsem ztracený. Pěkné čtení

Já jsem vlastně přeučený levák, tehdy se to dost řešilo, ale nakonec jsem se naučila psát oběma rukama, pravačkou sice píšu, ale levačkou dělám vše ostatní. Vaše zkratka je krásně originálníMoc děkuji za příspěvek