Ty se prostě nikdy nezměníš!

"Ti Nováčkovi mají ale odvahu, mají vůbec potuchy, komu ten byt pronajímají", zaslechla jsem paní ze vsi, jak sděluje tuto žhavou novinku. "To jste jim to nemohla rozmluvit, ženská, vždyť jste sousedi", důrazně pokračovala směrem ke mně. Nekomentovala jsem tato slova, ve skutečnosti jsem však nebyla ani první a jediná, kdo mladý pár varoval. Jsou totiž lidé, kteří se nikdy nezmění.

Když pod okny zastavil stěhovák, hned jsem Květu poznala. Rozšafně a energicky udělovala pokyny, plánů a řečí měla přesně tolik, jako před mnoha léty. Bylo jí všude plno. "Hoši, hlavně rychle vyklízet, ať může stěhovák odjet, to víte, vše stojí prachy". Když byla hromada věcí složena, s gestem podala řidiči obnos i s tučným tringeltem, tak aby všichni viděli, že na to má. Pak si zapálila svou nezbytnou cigaretu, s úlevou vyfoukla kouř a snivě prohlásila. "Tak a odsud mě už nikdo nedostane!" Při těchto slovech mě trošku zamrazilo, aby se ta slova hlavně nevyplnila.

"Víš, holka, já už jsem úplně jinej člověk a tady chci zase po letech začít znova, vše zlé nechat tam, odkud jsem přišla. Musím taky jinak vypadat, to dá rozum, mám mladýho chlapa". Na důkaz svých slov ukázala mnohé tetování, piercing a také množství řetězů, které se nedaly přehlédnout. Sice mi to v jejím věku přišlo trochu směšné, ale třeba láska opravdu dělá v jejím případě divy. Zprvu jsem trochu věřila, že po všech těch karambolech, se zde objevila úplně jiná ženská. Ale má víra trvala asi jen čtrnáct dní. "Hele, půjč mi stovku na cigára, mužskej mi večer přiveze výplatu", prohodila jen tak mimochodem. "V žádným případě, zde nechci zavádět nijaké půjčování, z toho už jsem vyrostla", dodala. "Tady máš stovku a věř mi, že bych ti to ani neradila, Květo", rezolutně jsem ukončila hovor. Jak jsem se mýlila! O stovku jsem si musela asi po měsíci říct a to se už i z okolí začalo ozývat, jak začíná s dluhama.

O splácení nájmu ani nemluvě, Nováčkům stále dokola zpívala tu stejnou písničku, jako před mnoha léty. Měla velké štěstí, že natrefila na pár lidumilů, kteří jí to zprvu věřili a tolerovali. Když už i jim došla trpělivost, rázně poukázali na smlouvu, se kterou souhlasila, avšak neplnila, dali jí ultimátum ke splacení. Místo toho, však Květa den ze dne zmizela neznámo kam. Po čase poslala esemesku, že peníze nemá a mít nebude. Nejen Nováčkům, ale nám všem, bylo nad slunce jasné, jaký život Květa po celou dobu žila a žije. S ostudou odsud před mnoha lety utekla, s ostudou odešla i teď. S kupou harampádí, které ji zbylo, se snůškou lží, kterými celý život zásobovala své děti, okolí a kterým věřila snad jen ona sama. Prohnala se tudy zase jako uragán a zanechala opět jen dluhy a hořkost. Pro mladý pár, to je však velké životní poučení, jak příště nenaletět.