To prostě nevymyslíš.

Ano, nevymyslíš. To musíš buďto zažít, nebo odposlechnout. Kdekoliv, od kohokoliv. Pak je krůček k tomu, předat to dál.

Oslava kulatin byla jaksepatří. Selátko se vydařilo, počasí jako na objednávku. Po bujarých dnech mi Jana ještě pomáhala s úklidem. K tomu taky patřilo uchování zbylých potravin. Co se nerozdalo, dávalo se do mrazáku.

" Hele, vezmeš domů kus dortu, necháme ho zamrazit, pak ho lehce odvezeš, ten určitě po cestě vydrží ", nabádala jsem sestru. Souhlasila a kus dortu jsme tedy spolu daly do mrazáku. Na druhý den, co čert nechtěl, jsme všichni zaspali. Nastal chaos, přímo frmol.

" Hlavně nezapomeň ten dort ", připomínám sestře. "A přibal tam i ten poslední kousek, ať pohostíš všechny ", přikazovala jsem ji. Moc se jí do toho nechtělo, právě v rychlosti ještě snídala, ale přece jen vyndala na kost zmrzlý sáček s dortem a zuby si pomáhala s jeho otevřením. V tom zaječela.

" Kruci, mně se ulomil zub, zrovna přední a asi jsem ho spolkla! " zabědovala Jana. Opravdu! Celá korunka chyběla v sestřině puse. I když to bylo zprvu k smíchu, protože její bezzubý úsměv tomu jen přispíval, nebyl teď čas nic řešit. 

"Ještě, že mám známou zubařku Milunu, ta mi to spraví rychle ", zašišlala při loučení Jana a už se odebírala k odjezdu. No, snad jí ta korunka ve střevech neudělá nějakou paseku, zvlášť po cestě, to jsem si zase pomyslela já.

" Tak jaká byla cesta domů ", ptám se za dva dny Jany.

"Jo, fajn. Je to sice štreka tam k vám na Moravu, ale jezdím tam ráda, však víš. Ale o to horší byl ten závěr ", povzdychla si a pomalinku pokračovala.

" Si představ. Hned ráno jsem protézu Miluně odevzdala a odpoledne byla spravená, padla mi úplně perfektně ".

" Tak v čem je problém ", ptám se zvědavě.

" No, samou radostí jsem honem nevěděla, co Miluně za to dát. A tak když jsme odpoledne přijeli k nim na chatu, dovezla jsem jí ten dort od vás, celý kus, tak jak byl, nezlobíš se, že ne? " odpověděla si sama a pokračovala.

"Její mužskej vzal balíček do chaty, že ho naservíruje, když v tom slyším hroznej smích, hned potom ránu a řev. Ségro, představ si, v tom sáčku spolu s dortem byla zaseklá i ta moje protéza! "

"Ježišmarjá, to snad není možný, tak tys ji nespolkla ", odpověděla jsem s trapnou úlevou, co je vlastně v daný okamžik lepší. Zda darovaný trapas, nebo spolknutá protéza. Ale sestra ještě neskončila.

" No, a když to ten její chlap uviděl, začal se hrozně smát, pak následoval ten řev. Jak se tak hrozně smál, začal couvat i s tím talířkem v ruce, jako že nám TO ukáže, ale v tom kvaltu zapomněl, že má otevřený poklop od sklepa, prý kvůli větrání.... a padal. Naštěstí ho trošku zbrzdil žebřík a tím snížil následky jeho úrazu. Na tu hrůzu dopadl ještě dobře. Ségro, to fakt nevymyslíš ".

No dá se tohle všechno vymyslet?