To jsou přece italský komáři, ty neškodí!

Čas prázdnin, tak já ho letos dodržovala až přespříliš i zde na blogu. Ale čas s vnoučaty nenahradí nic.

Tak to prostě už „malá babička blogerka“ má. Ovšem čas mých prázdnin v mládí se lišil. Kdo prožil šedesátky-sedmdesátky, dobře to ví. Nebyli jsme nijak nároční. Stačilo nám málo. Kus plácku, mičuda, kuličky, švihadlo a hurá na to! Bylo neskutečně mnoho možností, jak trávit čas. Trencle, tričko (třeba po ségře), na nohou tradiční „jarmilky“ a šlo se na věc. Ještě když zapadalo slunko za Křižák, jsme stále skotačili, ale pak se ozval povel z okna. „Děcka dom!“

A to bylo pro nás svatý. Poslouchat se prostě muselo. Až na lůžku, při usínání (po krásném předčítání pohádek od sestry Dany) jsme si ještě potichu pošeptávali zážitky z předešlého dne. Občas naše usínání bylo rušeno nepříjemnými zvuky kolem uší, ale únava vše ukončila. To až ráno, když jsme po těle zjišťovali nepříjemné puchýře, které nás svým svěděním přiváděly k neustálému škrabání. To byl důsledek komářích náletů, který to vše způsobil. Na letní komáří nálety nešlo zapomenout.

„Babičko, pojeď s náma do ITÁLIE, žadonil nejstarší z vnoučat Honzík. „Kdepak já, už mám svůj klid, plavat neumím, slunko taky moc né, mě je dobře tady doma“. To byla moje odpověď po celé tři roky, co do těch míst mladí jezdí. Já si pak užívala jejich příjezdy a dojmy.

Největší radost jsem měla z dosud bojácného Honzíka, který se naučil plavat. V duchu jsem obdivovala jeho odvahu ( to já se bojím vody doposud). Malá vnučka Evka si užívala tanečních radostí jako rádoby mažoretka. A nejvíc emocí zažíval pětiletý Pavel. Byl to jeho neustálý zájem o brouky, kobylky a různý hmyz, který si zavíral do krabiček, ze kterých nebylo úniku. Když mi pak sdělil, že náhodou spolknul broučka, a já mu tvrdila, že jistě žije, jednoduše oznámil, že „kdepak, nežije, přece tam nemá kyslík.“ A po mém dotazu, co to má na krku za hrozné štípance, mi jednoduše odpálkoval. „To je od italských komárů, od nich to vůbec nevadí.“ Touto informací pak veledůležitě zásoboval spolužáky ve školce. Samozřejmě i s ukázkou důkazů.

Prázdniny už dávno skončily, prý už nastává babí léto. A já se opět, jako správná bábi potěšila, když mé jediné vnučce nastal vstup do nové životní etapy-první třídy.