Tak se perou špinavé peníze!

Řeknu vám, ty finance občas s člověkem zacloumají, ať se jedná o boháče, či chuďase. To když nastane situace, když nevíme, co s nimi.

"Máte chvilenku, paní?" zeptala se mě před týdnem naše sousedka. Jasně, že jsem měla, pro ni vždycky. Poplkáme, jak se u říká tady po našem, proberem nejnovější novinky. Obloukem se vyhnem politice a současnému hektickému stavu, to teda s čistým svědomím, chráníme si tak tlak a nervy.

"Představte si", nahodila sousedka hned řeč, "jak jste mě posledně viděla jít do lesa, tak jsem si tam tak zasvinila ten hodobóžovej kabát, že jsem ho hned vrazila do pračky. Jak ho pak jdu věšet, rovnám kapsy a sakra! Já tam zapomněla dvě dvoustovky! Teda to jsem poznala jen podle čísel, jinak byly mrchy úplně modrý od toho kabátu", povzdechla si.

"Co mám teď dělat, nevíte?" Nevěděla jsem, nikdy jsem tuto situaci nemusela naštěstí řešit, tak jen zkouším. "Co pošta, banka?" Paní se smutně podívala, a že to teda zkusí. Pak jsme se neviděly, až dnes.

"Sousedová, sousedová", volá na mě bankovková paní. "Tak víte, jak to dopadlo?" Zavrtěla jsem hlavou a hned byla jedno ucho. To mě fakt zajímalo.

"No, zašla jsem teda na poštu, kde pán sprásknul ruce a sdělil, že tohle mi teda asi ani banka nevezme. Zkroušeně jsem odcházela domů a nadávala si do starých blbců. Čtyři stovky! To je přece dost peněz pro samotnou ženskou, žejo? Sice nám slibujou jakýsi vánoční dáreček, ale dokud ho nemám v portmonce, tak tomu nevěřím. A pak, víte kolik lidí nám to nepřeje? To mi právě vyprávěla moje známá, taková trošku korpulentní dáma, že byli na koupališti a na břehu prý seděla taková bloncka s manželem, který vypadal jak reklama na dietu. A najednou se od nich ozval naštvaný hlas.

"Já bych jim dala pětitisícovku, leda nasrat! Vyžraný jsou jak prasata a chtěli by příplatky".

"Hned mi to došlo, že myslí mě", pochopila dotyčná, "odjakživa jsem takhle při těle, hubená těžko budu, a to se budou ty prachy posuzovat podle váhy, či co?", ohradila se.  

"Ale to jsem jen odbočila od těch zatracených bankovek", omlouvala se mi sousedka, "to jen abyste věděla názor některých lidí, hned vám vylíčím, jak jsem s těma mýma modrýma prašulema zatočila."

"Napustila jsem do lavórku vodu, do ní nasypala ten věčně reklamovej prášek vanýš a ty dvoustovky do toho namočila. Po chvíli se stal asi zázrak. Najednou byla voda modrá, já opatrně a hlavně se strachem sáhla do toho lavóru, a ejhle, dvoustovky byly jako nový! Věřila byste?" 

A já samozřejmě paní všechno věřila a věřím, zvlášť když na mě šibalsky mrkla a prohlásila.

"Tak se perou špinavý peníze!"