Tak lepidlo fakt jíst nebudu!

Dnes často slýchávám, nebo čtu, jak bylo špatně a jak je dnes atd. Každému nechávám jeho názor, jen trošku zabrousím do svých mladých let.

„Jitko, tak celej regál musíš předělat, s cenovkama si musíš pořádně pohrát!“ Kolikrát jsem, nejen co by učenka Jednoty, ale i potom, musela vyslechnout rady a výtky svého pana vedoucího. Jako dnes to vidím, když jsem zpočátku vzpurně nadepisovala úhledným písmem jednu cenovku za druhou a přikládala do rámečku před zboží. Ale vedoucí moc dobře věděl, co dělá. Byl to totiž Pan vedoucí. Nikdy se nesnížil k tomu, aby nám nadával, nebo nějak ponižoval, vždycky byl vlídný. I tenkrát se zboží popisovalo, to chybět nesmělo. Nejdřív výraznou tužkou, později papírovými samolepkami. Dodnes si pamatuju, jak důrazně nám připomínal, že cenovka na zboží sice nesmí chybět, ale vždy tam, kde nepřekáží. Dnes by se možná divil, nebo chytal za hlavu. Zrovna jako já.

Při jedné cestě po výletě a při horlivém nákupu v jednom marketu, se mi zalíbily šikovné tácky. To bude dobré třeba na ven, nerozbijí se a tak jsem si dva šupla do košíku. Ještě, že JEN dva! Když jsem je chtěla umýt, na jednom byly samolepky zezadu a šly celkem snadno odstranit. Slabá půlhodinka! Ten druhý byl horší oříšek, ba co víc, přímo ořech. Dvě etikety fláknuté přesně na místě, kam by patřila pořádná flákota. Po odstranění papírové části, přišlo na řadu lepidlo. Po tři dny jsem s ním zápasila a stejně nevyhrála. Zkoušela jsem sodu, ocet, sůl, při zvýšeném ardenalinu pak i škrabku. Nakonec se na tácku utvořil stálelepící flek a tak skončil tam, kam patřil-v kontejnéru. Po slovní úlevě jsem si pomyslela, že jsem na tom nebyla až tak špatně, jako šéf jednoho penzionu.

Tenkrát jsme si pronajali velký apartmán i s kuchyní, ve které chtěl doplnit příbory. Nakoupil jich spoustu, ale mělo to zádrhel. Každá vidlička, lžíčka i to ostatní bylo polepeno tak důkladným lepidlem, které nešlo dolů a drželo jak helvétská víra. Po celou dobu pobytu jsme se mu snažili pomoct a drhli cenovky jako o život. Marně. Nakonec si musel obstarat extra odstraňovač.

Tak to prrr. Abych si musela k těm všem chemickým sajrajtům ještě přikoupit další, to raděj budu jíst z papíru!

Krásné léto všem a úsměv především.