Celý život jsem praktikoval, kromě osobní hygieny ještě každé ráno cáknout do podpaždí deodorant a za ucho kapku kolínské, tak proč to na stará kolena měnit.

Vašek

Vašku, nic neměň, dělám přesně to, co ty. A tak to má být. Hezký večer. A vody už je u nás po dnešku zase hojně

Očuchal jsem se a zatím dobrý... zdravím “duchnu”!

Marku, člověk sám sebe prý necítí-píšou...ale hlavní je být sám se sebou spokojen, si myslím já, duchna.

Jitko, také jsem před pár dny narazila na článek o tom, že staří lidé nevoní... Trochu mě namíchl, protože to není pravda. Člověk nemůže být tak zchoulostivělý. Myslím, že jsme si nechali zničit čichové buňky, když nám smrdí trochu potu a naopak voní umělé pachy. Mně tedy umělé nevoní - když to někdo přežene, pak potkat takovou chodící parfumerii nebo po ní jet výtahem, to je za trest.

Jarmilo, naprosto souhlasím.

Jitko, maličko mi to připomnělo, jak před pár lety odcházela z naší knihovny stará paní s vnoučkem a při odchodu zakopla o práh a zakolísala. Vyskočila jsem od půjčovního pultu, že pomůžu, pokud by toho bylo třeba, ale paní mávala, že je to dobré, že to vyrovnala. Jenže vnouček se tvářil, jako by mu někdo zakázal mobil, kouknul na mě a zavrčel: "Já se za ní tak stydím." Zeptala jsem se, že nevím, proč by se měl za babičku stydět, zakopnout přece může každý, a kluk odpověděl, že se za ni stydí, protože je stará.

A Ty jsi to napsala moc pěkně, včetně rozkvetlého sadu růží!!!

Zdenko, tak to je smutný. Kdopak ví, jestli to bylo z jeho hlavy, snad někdy chlapec prozří.

Vem to z druhé strany, Jitko, bez feromonů bychom vymřeli.

S tím nemám vůbec problém

Zdravím, paní kolegyně. Myslím jako kolegyně blogerka i důchodce/kyně. Tož, člověk se sice snaží, ale jsou situace, kdy smrdí úplně každý. I když si někteří z nás myslí, že to jeho ... voní po fialkách.

Ta vysazenost proti "důchodcům" je v poslední době asi největší, co jsem kdy zažil. Nějaká "úcta ke stáří" zřejmě už nějakou dobu nepatří mezi tak hlasitě proklamované "evropské hodnoty". Je to sice trochu zajímavé, protože v nemalé skupině nově přišedších obyvatel je rodina a vztahy ke starším členům "rodu" ještě poměrně ve velké míře vrozená a pěstovaná.

Nicméně, přísloví "dědeček a babička, ujídají chlebíčka" a "jedni rodiče uživí deset dětí, ale deset dětí neuživí jedny rodiče", nevznikly v posledních deseti, ani dvaceti letech. Nakonec i ta, kdysi poměrně známá "Dědova mísa", s kterou jsem před více než šedesáti lety obrážel srazy důchodců, moje slova potvrzuje. I když tam pan Neruda ještě "zakomponoval " jistý "happyend", kdoví, jestli to synátorovo prozření přežilo další rozbitý taléřek. :-)))

I já zdravím! Copak kolegyně, blogerka atd...ale i tuším valašskou krev máme společnou?!

Právě smažím bramboráky a to si vždycky vzpomenu na maminku. Vidím ji stát u kamen, celou rozpálenou od plátů a neúnavně smažila kupu bramboráků pro nás sedm dětí. My si zatím bezstarostně lítaly venku a maminka si prozpěvovala. Co jiného, než valašské písničky. Bramboráky voněly, a maminka ještě víc. Byla nám vždycky vzorem a úctu jsme k ní chovaly do konce života.

Krásně jste to popsal. I já se snažím těm mým pěti vnoučkům sem tam trošku připomenout mantinely, protože se mi vždycky vybavuje přísloví "ohýbaj ma mamko, dokud som já Janko"...

Tož asi tak nějak. Mějte pohodové jarní dnyA děkuji!

Jitu, každé ráno jezdím totálně narvanou tramvají do práce. Narvanou studenty s batohy, sluchátky v uších a mobily v rukou...vzduch by se dál krájet! NIKOHO z nich nenapadne, že by otevřeli okýnko, zajímají je jen mobily...a tím se dostávám k tématu článku...VZDUCH "provoněný" potem mladíků, zápach z tenisek ani nebudu popisovat, a ty umaštěný vlasy! Ale pravdou je, že odér z důchodců je také znát, těžko popsat, co je horší..:D

Zdravím Tě

Mirko, moc tě zdravím a díky za odezvu. Dojíždění do práce jsem si užila taky dost, naštěstí zamlada a třeba i v nacpané vlečce busu. Ale na všechno pak člověk vzpomíná s určitou nostalgií. Ono nezbývá nám všem, než se přes to přenést a hlavně se vždy a pořádně nadechnout. Měj se moc fajn!

Moje babička říkavala že -Starý dům a starý člověk smrdí- o starých domech to mohu potvrdit z vlstní stavařské zkušenosti a o starých lidech vím také své. Maminka léta pracovala v domově důchodců kde jsem ji často navštěvoval a ten ozón na pokojích byl také rozpoznatelný. Bohužel mnohdy se s tím nedá moc co dělat.

Deti vždy povedia čo si myslia, ešteže to nebolo tak, ako keď sa vnuk pýtal babky ako ku nim prišla. Ona odpovedala, že však autobusom. A vnuk prikývok, dobre, lebo otec povedal, že ťa ku nám zase čerti doniesli.