Smažka

Na tu rodinnou oslavu na Moravě se hrozně těšil. Vážil na ni dlouhou cestu až ze samého cípu západních Čech.

Sejdou se tam Valaši, všichni lidičky, které má rád. Slivovička poteče proudem, stoly se budou prohýbat. Znal to už za ta léta. Tak to přece na rodinných oslavách chodilo a chodí.

Nemýlil se. Jídelna byla vyzdobená, na stolech voněly koláče, a sladké pokušení všeho druhu. Z kuchyně se linula vůně, pod kterou si to jídlo ani nechtěl představit, protože cestou mu pěkně vyhládlo. V břiše mu taky pěkně kručelo. Čekalo se jen na zbytek hostů.

Konečně všichni povstali, pozvedli přípitek a hlasitým Živijó popřáli zatím symbolicky oslavenci. Třeba bude knedlíčková, pomyslel si. Jako by ho všichni vyslyšeli, už se po sále hbitě otáčely dvě ženštiny s plnými mísami vonící polévky.

Ta lahoda! Ani nemusel dlouho přemýšlet a hbitě si naléval další porci polévky, jako bonus přihodil úžasné knedlíčky.

"Uf, to je dobrota", utrousil kamsi do prostoru a olízl s požitkem rty.

"Copak asi bude jako hlavní chod," pomyslel si sám pro sebe. To už se k němu blížila usměvavá blondýnka a nesla neskutečně vonící jídlo. Na talíři dvojitých rozměrů se skvěla smažená plněná kapsa, už dlouho takovou dobrotu nejedl. Jen se rozplýval, jako sousta na jazyku. Pivečko to stmelilo a později i kalíšek slivovičky. Byl přece na Moravě! A teď, pro blaho duše, ještě něco sladkého.

Když byla oslava v plném proudu, uznal, že by to chtělo vyjít trošku zpoza stolu a projít se na čerstvém vzduchu. A taky dát řeč s ostatními, jak se patří. Zrovna když tak činil, prošla kolem kuchařka blondýnka.

Nedalo mu to, musí se s ní dát do řeči a pochválit skvělé jídlo, pod nímž se stoly prohýbaly.

A tak se dozvěděl, jak velké množství tu běžně vaří a kolik mívají strávníků.

"A to vaříte všechno sama?", užasle se optal.

"Kdepak, jsme dvě. Já mám na starosti smažená jídla a kolegyně to ostatní", sdělila věcně kuchařka.

"Tak to jste hotová smažka!", vyhrkl se sebe, ze široka se usmál a pokýval hlavou. Ne tak kuchařka. Zarazila se, semkla rty do úšklebku, otočila se na patách a uraženě odešla. Nechápal, co se jí dotklo. Dřív, než obešel celý sál, se k němu vrátila a nasupeně povídá.

"Víte, milej pane, nevím odkud jste sem zavítal, ale u nás, smažka znamená velice hanlivý výraz. A o drogách já nevím zhola nic." Otočila se a v mžiku byla pryč. Měl co zachraňovat.

Poučen od ostatních přítomných, komu se tak vlastně říká, se jen chytal za hlavu.

"Já vůl to myslel dobře. Panebože, původně jsem jí přede všemi chtěl udělit řád zlaté smažky. Myslel jsem, jaký nový a honosný výraz jsem vymyslel a zatím kulový!"

Omluva, vysvětlení a taneček na usmířenou vše spravil. Tak to na Moravě chodí, nikdo se dlouho nezlobí.