Rozdíl mezi chlapečkem a holčičkou.

"Paní učitelko, už to vím", hrnul se Martínek mezi lavicemi, za svou učitelkou. "Copak víš," zeptala se ho. "No přece to, jaký je rozdíl mezi holkama a klukama! Holky mají angínu a kluci tenis", vítězoslavně prohlásil malý Martin. Mladičká učitelka zalapala po dechu a ztišeným hlasem se zeptala. "A kdo ti to, Martínku říkal?" "Kluci, teď na záchodě, ale prý se o tom budeme učit až ve škole", upřesnil hoch. A tak si paní učitelka docela oddychla. Učivo o vagíně a penisech, v osnovách přece neměla.

Martin byl kluk zvídavý, až běda. Ještě před nástupem do první třídy, uměl číst. Proto, když začaly první týdny vyučování, celkem se nudil a vymýšlel, čím by zabavil sebe i spolužáky. V učitelském stolku, se tak postupně objevovaly různé věci, které mu byly samozřejmě zabaveny s tím, že budou vráceny až na konci školního roku. Na rodičovských schůzkách, tak většinou paní učitelka oslovila pana Horáčka a vzala ho decentně stranou. "Prosím vás, pane Horáčku, kontrolujte toho vašeho kluka, musíte intenzivněji, každý den, totiž donese nějakou věc do školy a tím narušuje vyučování". Pan Horáček slíbil, ale co to bylo platné, Martin byl vynalézavý. Když ho vedla jeho sestra do školy, při cestě ze schodů, nápadně kulhal. "Copak máš s nohou, bolí tě?", tázala se ho. Kdepak, žádné zranění se nekonalo, to jen dřevěná dýka, kterou měl schovanou v punčocháčích, bránila chůzi po schodech. 

Když se do důkladné prohlídky, ještě víc zapojila matka, byla trochu úspěšnější. Bylo léto, syn měl na sobě jen tílko a adidasky, vše je určitě v pořádku, myslela si. Ale kdepak! Sotva uviděla synkovo pozadí, v průsvitné kapsičce trenek, spatřila nějaký předmět. Byly to karty! "Nač je máš, nevíš, že nesmíš do školy nic nosit?", zahartusila paní Horáčková. "Ale mami, vždyť jsme se učili, že Jan Amos Komenský říkal, "škola hrou", odzbrojil Martin matku.

Při jedné rodičovské schůzce, brunátná učitelka, tentokrát přede všemi, kárala otce Horáčka, ať si vážně promluví se synem. Četla totiž dětem ze "Špalíčku pohádek". Když při jedné pohádce zmínila, že ..."všechny panny stály zahalené"..., a ze své lavice se ozval Martin s tím, jak princ poznal, že to byly panny", málem omdlela. Ostatní rodiče se po panu Horáčkovi podívali dost nevraživě, jako na narušitele mravní výchovy a on rezolutně prohlásil, že víckrát na "rodičák" nepůjde! Po příchodu domů, tedy zasáhla paní Horáčková. Vzala Martina stranou, prý ať řekne, jak se celá věc udála. "Víš, mami, kluci říkali, že když se holka políbí, tak už není panna", jednoduše a logicky vysvětlil celou situaci. "A říkal jsi to paní učitelce, Martine, a co ona na to", dál vyzvídala matka. "Ano, říkal a ona rozhodla, že ze Špalíčku už raději číst nebude".

Na svou vynalézavost však skoro doplatil. Za sídlištěm, kde Martin s rodiči bydlel, právě vybagrovali ohromné kopce hlíny. Napadl první sníh. To by se jezdilo! Ale na čem? Sáňky měl donést až Ježíšek, tak si poradil jinak. Na staveništi se válelo plno plechů, jeden z nich s kamarádem přizpůsobili jízdě a už se frčelo, pěkně z kopce. Ale při jedné jízdě, plech selhal a Martinovi udělal nepěknou krvavou čáru přes celý zadek. Těsně vedle, nechybělo moc a už by z Martina, byla Martinka. Ale na druhou stranu, by tak konečně poznal, ten rozdíl mezi chlapečkem a holčičkou.