- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jejda, mě kdyby o půlnoci vzbudili, že mám jet k dědečkovi a babičce do Vysokého Mýta, tak jsem neváhala a fistela :-),
Ale chápu to zavislactvi :-)
Vyrostla jsi z toho, je to vidět
Jituš, ještěže jsi z toho vyrostla a je z tebe holka s úsměvem od ucha k uchu
Moje řeč, Jitko. Do devítky všechny prázdniny u babičky. Pionýráky na mě naši ani nezkoušeli. Později, když moje děti z tábora zakřičely "pomóóc", sednul jsem do auta a jel je vysvobodit. A to jsem byl jako táta docela přísnej fotřík. Díky za řádky ze šuplíku "bejvávalo".
Tak jsem ráda, že to máme podobnědíky za návštěvu a přeji hezké podzimní dny (houbový ráj především)
A ja jsem byla byla vždy šťastná, když jsem vypadla z domova. Alespoň byla nějaká změna. :-)
"Pláč i smích v jedné kupě" - tak to bývá, v mládí.
Já jsem hrozně bulela v první třídě ve špitále. A vyprovázela jsem mamku až ke dveřím z oddělení, i když jsem nesměla z postele. Málem mi zakázali návštěvy. ;-) :'-(
Jé, to znám. Pamatuji si, že jsem chtěla s babičkou k ní spát, ale tak v devět mě musela vrátit zpátky "k mamince". To měla asi radost.
Ale na táboře už jsem byla hrdinka.
Je na co vzpomínat, Jituš, že?:-)
Ani to slovo tábor přede mnou nemohli vyslovit, stačila školka, ze které jsem stejně utíkala
Já si tě jako uplakanou stýskalku nedokážu představit. Znám tě jenom jako veselou a usměvavou.