Řepko, sbohem!

Sice se až tak na věky neloučíme, jak mi sdělil člověk v tomto oboru znalý, prý snad jen na čtyři roky, ale stejně se mi ulevilo...a nejen mně!

Naše malá vesnička, byla těmito neproniknutelnými hradbami v obležení celičká. Není tedy divu, když se dnes, v jindy poklidném nedělním poledni, ozval hluk těžkých strojů, že všichni zavčas zavírali svá obydlí. Jen "paparazzi" důchodkyně, vyběhla ven se svým Canónem!

Poslední pás a bude přístupná cesta k lesu, klidně můžeme s Rexíkem zase vyběhnout.

Ale stejně ta žlutá měla něco do sebe, ne?

Nabízela jsem jim pomoc, že mám zrovna chvilku čas, ale odmítli! Hoši jsou fakt šikovní a mají taky suprovější stroje, než já!

Teď mi nezbývá nic jiného, než se pustit do toho mytí oken. Už se nemám nač vymlouvat!