Posílám ti zelňačku!

Nikdy dopředu nevíme, co zazní v telefonu, který právě vyzvání. Já se hlavně děsím špatných zpráv...

Tentokrát nezvonil mně, ale manželovi. Jen jsem z vedlejšího pokoje slyšela hlasitější hovor, pak smích. To se mi ulevilo.

"Počkej, já ti ji předám", pravil manžel, který se zjevil ve dveřích a podával mi mobil. Volal švagr.

 "Ahoj, Jituš, tak přeju ti pěknej ten novej rok. No, mně začal teda pěkně, ty dvě mě zloběj, a na tu jednu jsem zvlášť nasranej", vychrlil na mě jedním dechem svůj žal.

Pořád jsem nechápala, o jaké dvě jde, když švagr žije jen s maminkou.

"Jaké dvě, ty máš návštěvu, nebo co se děje?"

"Ále, přece máma a Betyna, jsou obě stejný", pokračoval ve svém naříkání. Mně se naopak ulevilo, že nejde o nějaké "šmejdy", kteří se vetřeli do domku, jak se už několikrát stalo.

"Tak co ti provedli, chlapče", říkám smířlivě do sluchátka.

"Babička si pořád vymýšlí a nechce jen tak něco sníst a naopak Betyna, ta potvora, sežrala celý kuře", znovu se rozohnil švagr.

To, že babička nechce jíst, tomu se ani nedivím, v jejím požehnaným věku dvaadevadesáti let, žádný div. Já s tím ovšem nikdy neměla problém, když k nám přijeli. Vůbec jsem se předem neptala, jestli něco chce, a rovnou jsem před ní postavila první talíř, polévku. Vždycky vše slupla, zamrkala očima, pokývala hlavou a pochválila. Zrovna tak druhé jídlo. Ale je mi jasné, že v domácím prostředí, je to zase jiné, a že při své již chabé paměti, přesto dokáže švagra pěkně potrápit. A Betyna, vlčák, co to je pro ni, jedno kuřátko, pomyslela jsem si.

"A to kuře, Láďo, bylo už upečený, nebo jak?", ptám se opatrně.

"Gri-lo-va-ný," slabikoval důrazně a bylo znát, že ho zlost ještě nepřešla. 

"Normálně jsem ho dal na sporák, pak si pěkně dodělávám chlebíčky, které jsem dal na okenní parapet, aby mi tady nepřekážely, no a ta mrcha chlupatá mezitím sežrala to vonící kuře, potom i ty chlebíčky, si představ! Ale ty roztahala po celém pokoji, no hlavně ten salám, asi jako bonus", povzdechl si.

Ještě jsem s ním promluvila pár soucitných slov, pak jsme se tomu oba začali smát, aby přišel na jiné myšlenky. Nemá to vůbec jednoduchý, starat se po celé dny o stárnoucí mámu.

"Víš co, Láďo, já ti zase něco dobrýho pošlu, co říkáš. Sice to nebude grilovaný kuřátko, to si klidně koupíš, jak seš zvyklej, ale já něco vymyslím". Samozřejmě, že souhlasil.

A tak se dnes na jeho plotně objevil hrnec zelňačky, kterou má tak rád. A telefon na sebe nenechal dlouho čekat.

"Zelňačka je výborná, dal jsem si vrchovatý talíř, i babička, i Betyna. Asi jí po tom kuřátku přišla taková změna taky vhod, kam se hrabe proti domácí zelňačce", spokojeně mlaskl švagr. A já už mám zase plán, co pro ně přichystám příště.