Podivné kadeřnictví

Moc dobře se poslouchají zážitky a příběhy lidí, ke kterým máte blízko, nebo které jen tak potkáte...

U syna paní Jany, který tehdy před léty končil základní školu, se zrovna rozhodovalo, kam půjde dál. Paní učitelka na rodičovské schůzce Janě oznámila, že syn si už vlastně vybral sám a to vojenskou školu. Nebyla z toho vůbec nadšená, doma probíhaly dlouhé debaty, ale syn si stále vedl svou, že půjde ve šlépějích svého otce. Odjel tedy na přijímačky a zakrátko jí přišlo oznámení, že má na poště doporučený dopis.

Byl únor, mrzlo až praštělo a pošta byla až na dalekém sídlišti. Jana se tedy patřičně přioblékla, vespod darované zateplené kalhotky s nohavičkou, ty byly od její maminky, která dcerám vždy přikazovala teple se obléct. Nesměly chybět teplé punčocháče i ponožky a na nohy nazula černé botky "důchodky".

Přišla k poště, ale tam visela cedule oznamující polední přestávku. "No přece v tom mrazu nepošlapu domů?" pomyslela si naštvaně a bezradně se rozhlížela po okolí. V tom ji padl zrak na ceduli Kadeřnictví.

"Tam půjdeš, Jano, bude tam teplo a vůbec, kolikrát jsi byla u kadeřnice ve svých pětatřiceti letech?" dodávala si odvahu sama pro sebe. Vešla tedy do budovy, kde byla dlouhá chodba a dva závěsy místo dveří. Usedla  na židli a čekala. V tom vyšla slečna a ptá se? "Jdete k nám?" to Janu rozesmálo, v duchu si pomyslela, no k zubaři určitě né, tam bych se tak nehrnula.

Slečna ji zavedla do místnosti plné vůně, do nádoby, která ležela na zemi nalila fialový roztok a pokynula Janě, ať se zatím namočí a odešla z místnosti. To bylo Janě načisto divné, pomyslela si něco o bláznech, ale pak jí napadlo, že to asi bude prevence proti vším, které zrovna ve škole řádily. Sama pro sebe však pod vousy brblala.

"Ona je teda dobrá, jak tam mám  tu hlavu strčit, když to je na zemi? Záda mě bolí jak čert". Už už se chystala, že lavor prostě položí na stůl, aby smáčení v něm bylo pohodlnější, když jí vše docvaklo. Ocitla se totiž na pedikůře, o které zatím věděla jen z doslechu, ale nikdy na ní nebyla. Proč taky? Nehty si stříhá sama a paty má jak dětskou prdelku. A zjištění, že by se musela zout ze svých módních důchodek a vysvléct ponožky i teplé punčocháče, tak to už jí poléval horký pot. Když se pak zpoza závěsu vynořila slečna, moc se jí ulevilo, uvedla jí vše na pravou míru, i to, že má plnou hlavu né vší, ale starostí o syna, zda se dostal na školu.

Obě se srdečně zasmály, slečna poodhrnula závěs druhý, kde Jana konečně spatřila pravou kadeřnici.