"Po kalíšku, po kalíšku dáme....

pak si zazpíváme". Neděste se, nechci vás tu hned po ránu nabádat k popíjení. Ten název lidové písně, jsem si totiž jenom vypůjčila. Je to delší cesta, než si kalíšek nalijeme, ale pokaždé, je to cesta zajímavá. 

Pálilo se od nepaměti. A právě nyní, je doba největšího sběru. Ovoce, nebo cokoliv, co se dá k tomuto účelu hodit do sudu, je letos celkem dost. Od špendlíků, višní, třešní, až po jablka, hrušky.

Zrovna v těchto dnech u nás za vsí, neúnavně každý den, stojí u cesty "lufťáci" a pečlivě očesávají do pytlů jablka. Sice jsou to zimní odrůdy, ale třeba jsou šikovní a i z téhle úrody, udělají dobrý kvas, což je základ veškerého počinu. Protože jak si zaděláte, pak i sklidíte plody, přeměněné už ve vytouženou tekutinu. 

"Pepane, už jsi přisypal k tomu kvasu cukr, co jsem ti přivezl?" tázal se jednoho dne Jura. Pospolu totiž svorně nasbírali první hrušky hniličky a ty se musí zvlášť dobře hlídat, protože rychleji kvasí. Ale Pepan měl jiný názor na kvašení a tajně zvolil variantu bez cukru. Hrušky jsou samy o sobě sladké jak med, zauvažoval po svém a stejně jedu do pálenice sám, bez Jury, tak nic nepozná.

V pálenici bylo nabito, potkal se tam i se svými známými a všichni s napětím sledovali průběh pálení. 

"Tak co, jak ti to teklo", zněla vždycky stejná otázka. "Dobrý, jsem spokojenej, jak želva", pronesl další účastník této seance. Pepan se už nemohl dočkat, až všichni uvidí, jak to poteče jemu a na vytoužený kalíšek, se už těšil jakbysmet.

Konečně přišel na řadu, nervózně poskakoval kolem hrnců, když po dlouhém čase k němu přistoupil mistr palírny. "Kurňa, Pepane, vždyť to nemá žádný grády, všechno teče pryč." A Pepan, popelavý vztekem, jen sledoval, jak mu jeho očekávaný produkt, teče přímo do kanálu. Inu, "mač", neboli kvas, se musí udělat s láskou. Aby se vám totiž nestalo to, co mému švagrovi, nebo těm dalším.

Tuto hořkou Pepanovu zkušenost, jsme měli vždycky na paměti a při pálení tak s napětím sledovali, až první kapky dopadnou do hrnce. "Aspoň litr, ať není ostuda", komentovali jsme svorně napínavý průběh, jako by šlo o život. O ten samozřejmě nešlo, ale zmařená práce taky dvakrát nikoho nepotěší, co si budeme povídat. A hlavně tu jde o takovou pěstitelskou čest a hrdost u tohoto obřadu, že jsme nic nezvorali.

Při jedné návštěvě, byla naše oblíbená pálenice dočista plná. Copak se tu děje? Přijelo tu celé příbuzenstvo rodiny, která najela se dvěma auty s návěsy, plných barelů. Zabrali hned tři stoly, vytáhli pohoštění, harmoniku a hned se celou místností rozléhalo mohutné veselí a zpěv. Bylo to radostné, ale jen do chvíle, kdy z kohoutku netekla ani kapka vytoužené tekutiny. Všichni ztichli, i my v koutku s napětím sledovali, jaké bude jejich zděšení, ale reakce byla překvapivá. Od vedoucího palírny si zakoupili již hotovou slivovici a slavili vesele dál. Byla to zgruntu veselá rodina.

Ale většinou se zadaří a přeměna sladkých plodů do kapalného stavu dopadne dobře. Navzájem si pak všichni zúčastnění dávají ochutnat z toho svého. Ale opatrně, čerstvě vypálené bývá totiž zrádné. Tak ať se daří i vám a platí vždycky jen to přání  "Na zdraví, vejdi a neuškoď ! "