Pane a tu viááágru bude platit kdo?

I muži mají své dny, co si budeme my ženský povídat. Kdo z nás to má po zdravotní stránce horší, o tom se však s muži nikdy nedohodneme. Každopádně k doktorům musíme všichni.

Zrovna jako Jožínek z mého příběhu. Je to velký šprýmař, ovšem i na to jednou může leckterý srandista doplatit. Vždycky když měl navštívit svého urologa, který kontroloval vyvíjející se stav jeho prostaty, zpíval si  "Když člověk přichází do let, začne ho všechno bolet"..., Bral všechno tak nějak na lehkou váhu. Tentokrát však šel sklesle. Včerejší noc se nevyvedla dle jeho představ, marně svou ženu Růženku tiskl pod duchnou, až popadala dech. Kýžený milostný akt se nedostavil, i kdyby duši z těla vypustil.

V čekárně však odhodil své chmury, už to byl zase starý známý Joža, s úsměvem a plnou pusou vtípků vešel do ordinace. Pan doktor mu úsměv oplácel, k vyšetření si přizval ještě dvě sestřičky, což Jožínovi sice vehnalo ruměnec do tváře, ale ve skrytu duše se styděl jako školák. Proto na hlasitý dotaz lékaře, zda vše funguje jak má, trošku koktal a nervózně mrkal očima.

"Tak tady máte své léky", zamžikala očkama půvabná vnadná sestřička a podala Jožkovi jako obvykle recept. Ten si oddychl, pro dnešek toho měl tak akorát. Vyšetřovací "trojka" byla pro něho přespříliš. V lékárně vystál frontu a jako v mátohách položil na pult tři stovky, popadl sáček s léky a kráčel k východu. Vtom mu do uší zazněla něco jako siréna.

"A kdo bude platit tu viááágru?" zaúpěla ženština za pultem a oči všech kupujících ulpěly na chudákovi Jožinovi. Ten se svěšenou hlavou doklopýtal k pultu, z peněženky vydoloval až do poslední koruny nemalý obnos a upaloval k domovu. Až cestou pochopil, že jeho chování v ordinaci zřejmě dalo impuls doktorovi, aby tajně napsal recept i na pilulku touhy a rozkoše. Sám by se k tomu nikdy neodhodlal.

Nemalou starost mu však dělalo, jak to sdělí šetřivé Růžence. Jeho obavy se potvrdily. Při sdělení částky šla skoro do mdlob, ale pak se ťukla do čela a povídá.

"Už to mám, Jožine, podej mi ten veliký ostrý nůž", rozkázala muži. Teď šel zase do mdlob on, už pomyslel na tu nejhorší variantu o újmě svého mužství, ale Růža popadla nástroj a dvěma ranami rozdělila pilulku na čtyři části. 

"A je to vyřešený, muži, přece nebudeme vyhazovat tak hříšný peníz za to jedno milování," usmála se povzbudivě. 

Ale nedopadlo to tak, jak si představovali. Jožinovi utkvěl zážitek z lékárny asi hodně hluboko, při pohledu na modré štěstí se dostavily zcela opačné účinky, až se Jožin naštval a tablety letěly pryč z domu.

Když pak jednou zvečera šeptal Růžence do ucha, že přece nikdo třetí u toho jejich milování nebude šmírovat, věděla, že už bude u nich jenom dobře.