Nevidíš, že jsem nemocnej?

Vidím, tohle se přece nedá přehlédnout, ani přeslechnout, můj milý. Navíc, za ty roky už přesně vím, co bude následovat. Jasně, že u všech to není stejný, každý má ty své dny jinak.

"Mami, tak z té návštěvy sešlo, představ si, že Kamil je marod, nemůžu teda přijet", zazněl z počítače zvýšený hlas mé dcery. "A já se tak těšila", dodala sklíčeně. "Uklidni se, děvče, copak je Kamilovi?" "No nachlazenej, kašel, rýma. A kdyby jsi viděla, jak je protivnej! Pořád mě jenom sekýruje, jako že nevidím, že je nemocnej, no to zas bude týden, chová se jak malej Jarda. Lítám s hrnkama sem a tam a ještě se mu to nelíbí. Já vím, že mu není dobře, ale copak já za to můžu? No řekni, mamčo, je to normální, když je mužskej nemocnej, aby spořádal na co přijde? To mně vážně hlava nebere. On má větší chutě, jako když jsem čekala Ondru. A toho nádobí potom, povzdychla si.

Jó, děvenko, ještě nevíš, co tě čeká! Jste spolu teprve tři roky, co budeš dělat, až přetáhnete třicítku, jako my s tátou. To víš, že se někteří, ale opravdu jen někteří, chovají jako malí, ale to je jim asi tak dáno. Cítí potřebu být opečováváni, tak je to na každé z nás, jak se zachováme. Některá si prostě určí mantinely, přes které nepovolí. A jak tě tak poslouchám, ty se o tom teprve rozhoduješ. Držím ti, holka palce, aby jsi to dokázala, pomyslela jsem si.

"Mami, seš tam ještě", přerušil mé zamyšlení hlas dcery. "To víš, že jo, jen jsem na moment odběhla", řekla jsem omluvně. "Tak co na to říkáš, co mám dělat s tím marodem", pokračovala naléhavě dcerka. "Víš, Jano, v takových případech ti nikdo neporadí, to musíš zvážit jen ty sama. Ber to třeba tak, jak by se ti líbilo, aby se choval on k tobě, kdyby jsi marodila. "Mamčo, díky moc, já letím za tím mým Kamiléém", slyšela jsem už jen z dálky.

A já dovařila konvici lipového čaje, osladila notně medem a otevřela dveře do ložnice. Tam právě trůnil MŮJ marod, krk ovázaný ručníkem, kolem sebe antibiotika. "Tak co, jak se cítíš, už zabírají?" Moc do řeči mu sice nebylo, tak jen nejistě kývnul hlavou, trošku vykulil oči a kouskem peřiny se snažil zakrýt tablet, na kterém právě v horečkách pilně "pracoval". Ty chlape lišácká. Jak ti trošku otrne, chováš se fakt jak malej Jarda, pomyslím si, zavřu dveře a preventivně do sebe kopnu céčka...pro jistotu.