Nepřekonatelný odpor.

Myslím si, že každý z nás už o něm někdy slyšel. Zvlášť v souvislosti s manželstvím, rozvody apod. Ale nebojte, až k soudu vás nedovedu!

Já tedy rozhodně ne. Ale kdopak ví, jak tahle příhoda vlastně dopadla.

A zase se nám blíží podzim. Já tedy řeknu na rovinu, že podzim odjakživa miluju. Ten pestře zabarvený, kdy se už z dálky táhne vůně z lesa a láká nás na houbové rejdění (pokud tedy houby rostou). No a s podzimem se netáhne jen vůně polí a lesa, ale táhnou do baráků i naši šediví návštěvníci myšky. O těch malých potvůrkách už jsem napsala nejeden blog, kdy jsem jim spílala, že mi sežraly mou oblíbenou fidorku, bonboniéru, pak mi rozkousaly nové prostěradlo. A loni, to jsem napevno a veřejně prohlásila, že s nima teda spát nebudu!

Co ty mršky dovedou, to ví jistě většina z nás. Situace, byla pro mě vždycky velice stresová. A tak jsem se myšímu dění raději vyhýbala a vše nechala na muži. Chystal pastičky, měnil, likvidoval, vše co bylo třeba. Ale ne vždy byl a je po ruce a ty šedivý potvory se neptají, kdy můžou dojít na kus řeči (tedy sýru). A mě tak postavily před hotovou věc. Prostě přišly, schlamstly co se dalo, utekly, ale v opačném případě skončily. Tak to prostě chodí. A já si pomalu zvykala. A jen tak mimochodem si postěžovala u holek v babinci.

„Jitko“, poradila mi známá, „kup si ty umělohmotný pastičky, fajn se natahujou, uvidíš, to zvládneš!“ A tak jsem si pro ně do obchodu zajela. Stojím v řadě, a pozoruji sortiment zboží, kde obsluhovaly dvě prodavačky. Starší a mladší. Přede mnou ještě dvě dámy, počkám si, času dost. A zaslechnu přání jedné z nakupujících.

„Prosím vás, já si nevím rady s myšima, už nevím jakou nástrahu koupit, poradíte mi?“ Reakce prodavačky se nedala přehlédnout, připadala mi jako pantomina, ale nikoliv beze slov. Začala se nahýbat, prohýbat, byl i náznak na zvracení, něco brumlala a rukou zákaznici naznačovala, že tohle prostě ne! A v tom zazněl burácivý hlas druhé prodavačky.

„Tak ty už mě fakt neseeeer! Jednou ses dala na prodavačku, tak budeš prodávat všechno a ne dělat scény jak v Národním! Už mě to nebaví. Zpoza pultu vykoukla jen rozevlátá kštice a vykulené oči mladé prodavačky, která špitla. „Když já mám k těm myším nepřekonatelný odpor!“

Tak vidíte, za co všechno ty mršky myšky můžou. Pastičky dle rady se mi osvědčily, prostě si zvykám. A slečna za pultem si jistě taky zvykne. A když ne, vždycky je řešení. „Běžte třeba do cukrárny, za pultíkem vám snad myšky nehrozí.“