Mikuláš s překvapením

"Tak už to konečně rozbal", nabádal svého kamaráda Toníka Jirka. "Ale musíme být tiše, jako myšky,  je to překvapení, máma by asi nebyla moc nadšená, kdyby to viděla", dodal přísně. A tak začali oba kamarádi sestavovat svoje dílko.

Jirka ani dobře nevěděl, koho ten nápad byl. Asi to bylo vzájemné nadšení, když na internetu zhlédli tuto upoutávku.

- Lidská kostra-super nápad bez nůžek a lepidla, poučná pomůcka, která se stane součástí vašeho pokojíku. -

Neváhali pak ani chvilku, vybrali své pokladničky a kýžené zboží zakoupili. Zatím zkusí jen jeden pokus, pak se uvidí.

"Půjde to jedna radost, už se na to moc těším", vydechl s nadšením Jirka. A Toník nadšeně souhlasil. Tak rádi spolu něco tvořili a tohle bude vážně bomba!

A tak trpělivě, krok za krokem, skládali kluci kartonové části lidské kostry a spřádali u toho i své tajné pikle.

"Zítra budou chodit ti Mikuláši a čertiska, jak si budou moc vyskakovat, vytáhneme na ně tu naši kostru a uvidíme, kdo se bude bát víc", usmívali se nad svým plánem.

A to už se blížili k dokončení díla. Ještě zbývá zavěsit kostru na houpající provázek a bude hotovo, pomysleli si.

Ale když uviděli svou práci hotovou, v reálné podobě, ve večerním světle a v její velikosti, nadšení je tak trošku opouštělo.

"Víš co, Tondo, nemohl bys dneska u nás přespat?", ztichlým hlasem se otázal Jirka. Představa, že tady bude v pokojíku sám, jen s obrysem kostry v koutě, ho nijak netěšila.

A tak kamarád souhlasil, vše vyjednali s rodiči, samozřejmě tajně, pravý důvod nesdělili.

Zanořili se do peřin a snažili všemožně odpoutat pozornost od siluety v rohu.

Nedařilo se jim to však.

"Víš co, mám nápad", vyskočil Jirka z postele a plácl se vesele do čela.

"Schováme ji na noc do komory, tam nikdo nepůjde a ráno ji zase šupnem k nám, do pokoje". A taky to tak udělali. Ještě strčili kostře do úst umělou růži, s dovětkem.

"Sorry, to aby ses tam nebála" a šli spokojeně spát.

Netušili ovšem, to podstatné.

Ráno, ještě pěkně za tmy, kráčela v noční košili, pěkně tiše, jako myška, Jirkova máma pro balíčky s mikulášským překvapením. Ty uložila na tajné místo, kam jinam, než do komory.

S očima ještě přivřenýma a napůl spící, otevřela dveře do špajzu. Šokující setkání s kostrou, nezachránila ani přítomnost krásné růže v její hubě.

Nechybělo totiž moc, aby z Jirky nebyl v tu chvíli sirota. Jednak z toho úleku a pak z následného trestu.

Ale to už přeháním. Jedno je jisté, že další stavba kostry se už nekonala a jak se o ni kluci podělí, to si prý ještě rozmyslí.