Když zapomeneš na slušnost...

"No zdar vole, rád Tě vidím, jsem rád, že se taky ukážeš vole! Jak jde život, vole?!"

Tak nějak probíhal hovor dvou, mě neznámých mladíků. Právě před chvílí jsem dosedla na židli v jedné z  kaváren v okresním městě, kam jsem občas zašla na dobrou kávu. Zajela jsem si tam ke kadeřnici a káva  s moučníkem, byla takový doplněk k příjemné relaxaci.

"Vole,"pokračoval hovor mladíků.."Tak jak dopadla ta tvá práce, nic moc?" No, že nic moc, dal mladík najevo dalším souhlasným volováním, které se nedalo přeslechnout. Seděla jsem totiž metr od nich. "Víš, ty vole, co mě napadlo?" pokračoval jeden z mladíků. "Nebylo by od věci, ty vole, kdybys založil gigolo club, ty vole, já už to živě vidím, vole!" Druhý mladík trošku oponoval, ale první ho hned uzemnil." Ty seš teda fakt vůl volovatej, víš co unuděnejch důchodkyň by bralo takovýho samce, jako seš ty, vole???" V tom momentě jsem se trošku přikrčila směrem ke své kávě, neboť výraz "důchodkyně", se mě už taky bohužel (nebo bohudík?) týká.. "A víš, jak by solily? Jako divý! A nebo i mladý paničky, který se nuděj, chlapi maj v práci. A nuda, vole, tak to je určitě pro ty mladý maminy hnací motor! Ale to by zas chtělo nějaký pečovatelky, vo ty jejich děcka, ty vole, já už to vidím, vole, hlavně sehnat nějaký chůvy a ty, ty pak nahrabeš majlant a šábnem se spolu!"

Pomalu jsem dopila kávu, zaplatila a při odchodu jsem se ledabyle naklonila k mladíkům se slovy. "Tu chůvu, bych teda brala, tu hravě zvládnu, vole, vole!" A přitom spiklenecky mrkla na jednoho z nich. Jeho výraz už jsem bohužel (nebo bohudík) nezaznamenala, s hlavou vztyčenou jsem odkráčela ven a až za dveřmi si srovnala artrózou poničené koleno a spěchala na autobus. Sotva jsem došla na stanoviště, usedla na lavičku, přisedla ke mě trojice mladých lidí. Dvě dívky a jeden hoch. "Zapálíme, ne?" , pronesla jedna z dívek. " Jo, dáme čouda,"přidala se druhá. "Ale pojďme někam kousek dál, " oponoval hoch. "Ses posral, ne? A to proč?", divily se obě děvy. "No, přijde mě to neslušný, obtěžovat tady dámu (myslel mě :-) a okolí vůbec!" "Seš vadnej", pronesly obě, ale poslechly a poodešly dál od zastávky. Další hovor jsem už vnímala jen tak napůl, neboť slůvko "vole" z úst dívek, bylo tím nejmenším zlem, které z jejich "sladkých dívčích šestnáctiletých" úst zaznělo...... byla to vážně síla! A zrovna tak silný zážitek pro celý dnešní den!...Bohužel, tak to asi doba přináší...a nebo jen na chvíli zapomněli na slušnost ?!