Doktoři, pomozte!

Kolikrát v životě vyslovíme toto naléhavé přání o pomoc. Ať se jedná o nás samotné, či členy rodiny, nebo naše čtyřnohé parťáky. Vždycky je to naléhavá prosba.

Mít kluky a zažít s nimi éru věčně odřených kolen, či spíše celého těla (záleželo na tom, kam právě směřoval pád z kola) to snad absolvoval každý rodič. A mít to ve dvojím provedení, to se prostě zážitky jen zdvojnásobí.

Když byl staršímu synovi rok, potrápila ho kýla. Já, ještě nijak zkušená máma, jsem se moc vyděsila při pohledu na bouli, která se synkovi vytvořila při sebemenší námaze.

"Doktorko, pomozte", úpěla jsem v slzách a dopodrobna si nechala povyprávět průběh operace, který našeho mrňouska čeká. Operace dopadla dobře a rady "ať se synek šetří a je v klidu", byly naprosto zbytečné. Fanda totiž nebyl k udržení a skákal jako pověstné jojo.

Když nám tehdy volala ředitelka školky, že "měl mladší synek Tomík úraz na skluzavce", netušili jsme, že doslova visel na jednom malém prstíku za nechráněný ohyb skluzavky, čímž si způsobil otevřenou zlomeninu. Bral to ve svých dvou letech statečněji, než my, i jeho o tři roky starší bráška, který tomu všemu přihlížel. Měl o něj tehdy velkou starost.

Tomáš se pak při svém malém vzrůstu o to víc chlubil  svou sádrou, která hrála všemi barvami, protože se jednoduše před školkovýma děckama předváděl a sádra mu nakonec i praskla. Při kontrole jsem se však styděla já, máma! Až po létech, při různých domácích setkáních, jsem se od obou aktérů dozvěděla o "humorných situacích", kdy si něco vzájemně dokazovali, nad kterými já však blednu, ale už je mi to houby platné. Oba hoši jsou nyní dospěláci, navíc "v očekávání", a určitě si na vlastní kůži zkusí, jaké to je, býti rodičem. Laskavým, se všemi radostmi i strastmi, tak jak tomu velí láska.

***

"Doktore, pomozte", jsme ve třech případech prosili i u našich psích parťáků. Kdo nikdy zvířata neměl, nemůže pochopit. Bohužel vám neřeknou, co je trápí, jen se vám to všemožně snaží sdělit, a vy musíte vše číst z jejich očí. Na tři psí kamarády bohužel už jen s láskou vzpomínáme. Čtvrtý kamarád Rexík-nalezenec, měl před týdnem epileptický záchvat. Náhle a bez varování nás to zaskočilo. 

"Doktore, pomozte", znělo už nějak automaticky, ale stejně prosebně. Je nám však jasné, že to bude běh na dlouhou trať a možná s výsledkem neurčitým. Ale vždycky je šance tam, kde nechybí to hlavní, láska.