Díky Facebooku a Skype, jsem někdy i první.

Ano, mám to teď jednoduchý. Upozornění, že ten či ona, právě slaví narozeniny, mě hned ráno "nakopne" a já tak můžu machrovat, jaký jsem borec, že jsem jako gratulantka neselhala a jsem dokonce první! Bezva služba.

Ale všechno, má své "ale". Hlavním předpokladem je, abych měla dotyčné v přátelích, což opravdu nejde. Je to totiž u nás až nemožné, při počtu příslušníků naší rozvětvené rodiny. Jak říká sestra, je nás na dva kolotoče. A zvlášť u těch starších, kteří s počítačem vůbec nekamarádí, to je těžké. 

Jako třeba švagr Stanislav. Veselý chlapík v letech, šikula na vše, na co sáhne. Ale počítač, tak ten ho nebere ani náhodou. "Mamko, do toho mě netahej, mně stačí mobil a to jenom k volání. Esemesku ze mě nevypáčíš, " vždycky tak odbude svou ženu, mou sestru. Navíc, je podle něj  počítač jen ztráta času, a on musí být stále v pohybu.

A právě skoro před týdnem, byl svátek Stanislava. Nesmím mu zapomenout zavolat, ale vzpomněla jsem si až večer, když se sestra připojila na Skype. Poslala jsem díky ní, švagrovi pár smajlíků a pozdrav. Uběhl týden, včera bylo patnáctého a mně se od rána v hlavě honil právě Staňa. Vždyť on má patnáctýho narozeniny a sestra psala, že se sejdou všichni na zahradě. Ale že mně teda nic neřekla a nepozvala? To vše se mi probíhalo hlavou, ale měla jsem jiné povinnosti. Když je tak hezky, musím toho využít k focení.

Na Staňovy narozky, jsem si vzpomněla až večer. Kruci, já jsem teda švagrová na baterky, musím mu zavolat. Přání se švagrovi líbilo a samozřejmě komentoval. "To víš, my to slavíme už týden, to se musí, kdoví jak zde dlouho budem", s lehce ovíněným hlasem a s díky ukončil hovor. Tak fajn, mám to za sebou, hlavně žádný resty, aby se to někoho nedotklo, že jsem nedej bože zapomněla.

Za chvíli se na síti připojila sestra. "Ahoj, jak se daří", probíhala běžná komunikace "a cože jsi až dnes přála Stanislavovi", ptá se. "No přece k narozkám, je patnáctýho", odpovídám, ale už se mně v hlavě pořádně rozsvěcuje. Sakra, je patnáctýho, to je pravda, ale to je tak všechno. Svému švagrovi, jsem tak přála o celé tři měsíce dříve! Tak to je něco, pomotala jsem svátek do kupy s narozeninami. Postarala jsem se o pořádné pobavení celé rodiny, dokonce o nařknutí, že to dělám proto, abych měla o čem psát, ale mne těší jedno. Byla jsem i bez sociálních sítí, konečně jednou první a ještě s pořádným předstihem!