Hezké

Také mám zkušenosti se sotpování, i když poměrně skromné. Dojížděla jsem dlouhá léta do práce a občas se mi stalo, že mi ujel autobus a já jsem musela půldruhé hodiny čekat na další (brńáka). Také jsem to párkrát riskla a stopovala. Jednou mi zastavila větší dodávka - řidič se závozníkem - ten mi po celou dobu jízdy dával neslušné návrhy - bylo to opravdu protivné... Naštěstí - když už toho bylo dost, řidič dodávky byl slušný člověk a toho svého buranského závozníka okřikl:. "Franto, neblbnií, chovej se slušně". No jo - podruhé jsem si raději počkala na další autobusový spoj. Zkušenost nad učenost.

Mirko, dalo by se ještě dlouze povídat o stopu, vzpomínek je mnoho. Jedno je však jisté. Dnes už nestavíme nikomu a taky bych k nikomu už nesedla, koho neznám. Jen výjimečně, když potkám někoho ve městě atd..Přeji ti pěkný den

Jitko, nedávno mi ujel díky zpožděnému vlaku autobus, další za hodinu. Se známým jsme se vydali pěšky. K nám je to asi tři kilometry. Byla bych možná došla za světla, ale chlap se coural a zastihla nás tma. On bydlel na polovině cesty, mně se potmě už po nepřehledné silnici nechtělo. Jela jsem stopem, podmínkou bylo, že jedu pouze s ženskou. Konečně jedna zastavila. Za zády hlídal můj ochránce s domluveným znamením, zda jedu či ne. Cestou mi řidička sdělila své tajemství. Kdybych prý byla muž, tak mi nezastaví. Přiznala jsem se, že kdyby ona byla muž, tak bych k ní nesedla. To bylo podruhé v životě. Doufám, že toto nečtou naše dcery, pochvalu bych nedostala.

Soňo, těší mě, že díky mému článku, jsem objevila kousek z Tvých tajností a dcerám to určitě neprásknu Zdravím a přeju krásný večer

S bráchou nám bylo líto mladého stopaře s ohromným kufrem. On sám vzadu s kufrem byl zticha i když jsme ho chtěli rozveselit. On byl možná veselý až po vystoupení a našem odjezdu. Po přistání doma jsem už nenašel můj mini kufřík s peněženkou. Od té doby beru jen vojáky a staroušky...

Horste, tak vidíš, patříš do jedné z těch skupin

Před cca 30. lety jsem byl na vojně na Slovensku a dostal opušťák na tři dny. Ale nějak se stalo, že už jsem nedostal peníze, takže jsem to risk a z Trenčína do Domažlic vyrazil stopem. První den jsem se dostal až do Prahy, tam jsem zauvažoval o návratu, ale vsadil jsem vše na jednu kartu, že to prostě vyjít musí a pokračoval jsem dál. Hned první auto za Prahou zastavilo, a já byl na vrcholu blaha, protože to byl němec a jel až na Folmavu, už jsem si plánoval, jak překvapím doma, když jej napadlo, že zastaví u motorestu. A tam na parkovišti hlídka VB jen počkala až vystoupím, odvezli mě do Zbiroha a předali mě tam do basy, kde jsem týden počkal, než si pro mě ze Slovenska přijeli. Ale nadruhou stranu, chvilku jsem tam byl nejznámější postavou. .....a skoro ty vyšlo!!!

Teda, Jiří...skoro to vyšlo! Ale i tak, za tu popularitu to jistě stálo

Děvčátka, děvčátka, že si nedáte pokoj? Jituš

Ivčo, už jo. Kdo by teď riskoval, že mu přetížím auto

Já se stopovat bojím, udělala jsem to jen jednou, když mi mojí blbostí ujel vlak a další jel za dlouho. Jednou otec naložil na Šumavě postaršího místního pána. Za pár km cesty nám vylíčil, co bylo za války... Pak taky jednou vzal ženskou, jenže to s náma nejela mamka a byl průser. Nedávno jsme se při cestě po příbuzných smály, co kdybychom toho kluka v Letech vzaly. Na jediné volné sedačce v autě byly bundy, tašky, láhve s vodou, termohrnky, keep-cupy, prostě všechno, co si tři ženský dokážou na jeden den vzít. Ta představa, že vleze do toho bordelu a ještě s náma pojede na hřbitov.

Kláro, třeba by byl rád, že se hlavně veze

Jíťo, jak ty to děláš, že o takových běžných věcech píšeš fakt zábavně. Já vím, dobře.

Myslím, že stop a jízda s Fitipaldim, vede!

Piš, piš, piš!!!

Marie, díky, že mě čteš. S Fitipaldim to byl fajn víkend, takový svobodný, bezstarostný, moc rádi na to vzpomínáme. Jezdíme spolu tak 2x do roka, když je nějaká rodinná sešlost, staví se z dalekého Chebu zde pro nás a frčíme třeba na Valachy.

Jitko hezké zavzpomínání, i když u tohoto tématu se mi vybavil krimifilm, ze skutečnosti.

Pavle, právě na ten vždycky myslím, tehdy ještě nebyl.

Jitko, i v podzimu života je stop malé dobrodružství. Vzala jsem nedávno několikrát pána z vedlejší vesnice, který jezdí nakupovat do Lidlu. Možná si myslel, že takhle balím chlapy... protože při třetí cestě mi lehce vyčetl, že nemám snubní prstýnek, když jsem vdaná... (já ho nenosila nikdy, mám přece ruce věčně v hlíně...). A pak jsem našla na plotě pytlík s granulemi pro kočky... zlatý chlap. Tobě věším na plot karmu!

,,Muž jménem Ove" Nečetla jste?