Děcka, pojďte na kadlátky!

Stačilo párkrát zahvízdnout pod okny a to byl signál, že se výprava z našeho baráku zase někam chystá. 

Bylo už po prázdninách, ale to nám vůbec nevadilo. Čas dozrávání nezastavíš. A ze všech koutů se linula tak sladká a omamná vůně kadlátek, rynglí a všech těchto plodů. Na rozlišování nebyl čas, pro nás, děcka, to byly prostě kadlátky (švestky) a ryngle (blumy atd). A rozkaz pod okny zněl jasně. Něco z toho právě někde dozrává, je čas se tam podívat. 

Kadlátky jsme pak měli nacpané všude možně. Za bundou, kde obsah bezpečně chránila guma v pase, někdy i v nohavicích všestranných tepláků,ty rovněž jistila guma. Po sběrací akci jsme usedali na bezpečná, skrytá místa a labužnicky pojídali tu šťavnatou dobrotu. Já jsem měla raději trochu tvrdší kousky, ale i ty měkčí nakonec přišly vhod, kdy šťáva stékala po bradě a ruce byly celé ulepené. To nám vůbec nevadilo. Od čeho tu byl potok? V chladivé vodě se očista dělala běžně, místo zbytečných kapesníků k utření, pak posloužily tepláky.

Jedna stařičká ryngle stála i u nás na dvoře. Její kmen však byl velice dlouhý a do koruny se jen tak leckdo nedostal. Ti nejšikovnější vždycky otrhali její spodní části, poctivě nám žluťoučké ryngle házeli dolů. My mrňavější lítali pod stromem jak o závod, a nastavovali trhačům bundy, svetry, hlavně, aby plody nepadaly na zem.

Když bylo vše ve spodní části otrhané, nastoupil na akci náš soused Matuška. S náma, děckama to on uměl. Možná i proto, že doma žádné neměl. Co pamatuju, chodil stále v pantoflích. A právě ty, posloužily k dobré věci. Neskutečně hbitým pohybem vymrštil vždycky jeden pantofel do koruny stromu a srážel zbylé ryngle dolů. Obdivuhodný talent měl pan Matuška! Každý rok jsme se tak těšívali na jeho "umění". Když pak nastal den, kdy se strom už musel skácet, všichni jsme to obrečeli.

Jednou, jsem se ocitla sama na dvoře, pan Matuška mi "nastřílel" tolik rynglí, že se mi ani nevešly pod bundu. Já si pak sedla na houpačku, která neodmyslitelně patřila ke koloritu dvora, pojídala ryngle jednu za druhou, přitom se houpala a houpala...až to nedopadlo dobře. Tak bleskově jsem pak nikdy schody nevyběhla a měla štěstí, že místnůstka k úlevám byla volná.

Tak takové výpravy jsme podnikali. Ovoce v každé roční době, od třešní, borůvek, srstek, až po pozdní jablka kožušáky. Vše zdravé, původ byl dobře znám, takže vlastně bio!

Právě včera jsem na trzích natrefila na ryngle. Chvíli jsem váhala, zda budou chutné. Pro jistotu jsem vzala jen pár. Byly dobré, dost dobré. Ale těm z našeho dvora se nevyrovnají nikdy. To byly totiž plody našeho dětství.