- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jo maminky, na ty většina tatínků nemá!
Díky, Pavle a měj fajn víkend (i p. Colombová)
milá vzpomínka. Jen vzpomínka Jitko anebo na klásky zajdeš i dnes?
Honzo, jen vzpomínka. Pole máme pod okny a chodíme přes něj do lesa. Tak se každým rokem kochám. Dnes už ale klásky neuvidíš, hned to zaorávají.
Jitko, hezký, fakt hezký. Vůně strnišť mi vlítla do nosu, vůně milující mámy, mi rozmazala obrazovku.
Zdeňku, ráda jsem vyvolala vzpomínky i vůně. Tobě moc díky za navštívení
Jitko, rodiče by pro mě a bratra krev cedili. Dávali nám maximum, dřeli se, ale mamka neuměla pochválit. Dodnes je mi to líto. Po Tvé vzpomínce na maminku mně tečou slzy. Ale děkuji.
Tak to je mi líto. Ale to už tak bývá, že vzpomínky jsou různé, jako život sám.
Maminka (*1918) měla spolužáka z Čech. Přinesl děckám ukázat vzkaz od rodičů: "máš v troubě půl vejcete, naper se a přijď za námi na pole". To by dnešní děti nepochopily.
Moje maminka byla tedy o rok starší, vzkazy byly podobné, jak vidíš. Naše děti to znají nejen z vyprávění, když byly malé, podnikaly s námi něco podobného, dokud jsme měli nějaké hospodářství. Ale to už byla čistě zábava.
Hezké. A věřím i tomu, že ségra radši šla do školy. Pamatuju, že vlasaté nezralé klásky platily za pochoutku. Ale protože jsem divná, nechutnaly mi.
Mladé, vlasaté klásky byly chutné, dnes už je taky nevyhledávám
Na klásky jsem nechodila, měli jsme skoro půlhektarovou záhumenku. Mohli jsme si zjednat kombajn, ale otec nechtěl, aby se mu na pole vytrousily kdejaké plevele z předchozích štací. Tak se kosilo ručně. Otec míval část odpoledne volného, mamka naopak zapřažená na polích na st.statku. Tak jsme zbyly my s babičkou. Já jsem odebírala se srpem a dávala na provázky nebo povřísla, babička vázala. Nakonec jsme všichni stavěli panáky ze 12 snopů. Měli jsme svoji mlátičku, můj post byl na fůře podávat rozvázané snopy taťkovi "na stůl"- takovou plošinu. Mamka s babičkou vázaly u lisu slámu. Tahle pracovní místa jsem měla jistá od sedmé třídy po celých 10let. Další jistota byl sběr brambor doma a v sousedství (na oplátku za jejich výpomoc). Pak jsem musela chodit na brigádu na sběr jahod, zahradník bral děcka i pod 15let a platil tehdy neskutečných 10Kč na hodinu, ale muselo se makat . Sníst se mohlo, kolik kdo chtěl. Když vezmeme povinné školní bramborové brigády a další domácí povinnosti, tak dnes by z toho byla pomalu sociálka na krku.
Já jsem byla hrdá, že jsem odebírala i vázala. Naštěstí provázky, ne povřísly.