Černé kočárky. Ano, či ne?

Už z dálky jsem ji poznala. Novopečená babča Jarča, funěla přede mnou do kopce a tlačila kočárek se svým prvorozeným vnukem. Dalo to zabrat nám oběma, v těchto tropických vedrech, není divu.

Pomalu jsem ji dohonila. S úlevou zastavila a otřela zpocené čelo. "To je fuška v tom parnu, potím se jak dveře od chlíva", odfrkla si a z košíku pod kočárem vyndala mokrou plenu, kterou rozložila na boudu černého kočárku. Pootočila ke mně hlavu a jakoby omluvně špitla. "Zatracenej kočár, to víš, já byla proti té černé, ale copak se mladí ptají na můj názor? Uvnitř je teď v těch vedrech nemožný vzduch, tak s sebou aspoň vozím ty pleny", postěžovala si a pokračovala. "Hlavně, že k té hrůze, mám ještě slunečník, taky černej jak bota, no rozumíš tomu?"

Po pravdě musím říct, že moc nerozumím. Synové jsou dávno dospělí a na roli babičky, se teprve připravuji. V dobách pořizování kočárku pro prvního syna, nebyl nijak moc velký výběr. Ale kočárek zelené barvy se mi moc líbil a byl pěkně prostorný. Krásně se vozil a sloužil pak i druhému synovi.

"No vidíš, to je ono", skočila mi kamarádka do řeči. Já s touto černou hrůzou, jezdím jen po návsi, ale na delší trasy, vytáhnu ten po dětech. To máš vidět, jak si tam malej lebedí a ani nepotřebuje slunečník. Jsou dnes ty mladý rozmazlený, s plínama se nezatěžujou, šupnou teď ty moderní a šmitec! Já jsem holka moc ráda prala plíny a sledovala, jak se krásně na slunku a ve větru suší, pak je žehlila" a přitom se zasněně zadívala o pár let zpět.

Taky na to ráda vzpomínám, byl to takový živočišnější kontakt mezi námi. Plínky byly všude. Když se sušily na větru, když se pak žehlily a skládaly a ta jejich vůně, taková pravá, miminkovská! Sice na nějakou delší cestu bych klidně uvítala tu modernu, ale na pořád ne.

Černých kočárků jsem si všimla, najednou se vyrojily, asi je to velká móda, či trend, jak se dnes říká. Mám moc ráda černou barvu, převažuje v mém šatníku. Ale když mi nedávno syn řekl, když mě uviděl v pestré haleně, že mi to sluší a konečně vypadám veseleji, zamyslela jsem se nad tím.  Černá je sice elegantní, stále moderní a žádoucí, ale rozhodně ne veselá. V kombinaci s ostatními barvami, je to ovšem už jiné.

"Víš, Jaruš, musím s tebou souhlasit. Asi je to tím, že jsme jiná generace a vidíme to už jinak. K dětem ale odjakživa patřila radost, úsměv a pohoda. Všude kolem nás, je toho pomalu jako šafránu, tak hlavně z toho nesmíme i černě myslet.