Budu vám číst do ouška.

„Babičko, budeš nám číst ve školce“, oznámila mi zpravodajka Evička. A jak Evka řekne, tak bude a taky bylo!

Ano, jak už moje vnučka Evička řekla, tak mi později paní učitelka z mateřinky sdělila (jako překvapení). Holčina se zřejmě v životě neztratí. Březen-měsíc knihy, to mě vždycky osloví. Jednak už ucítím vůni jara a taky vůni knih, což se náramně propojuje. A pokaždé mě to zavede do dětství, do rodné Moravské Třebové, do domu, kde jsem prožila třicet let. Vybavím si velikánské pokoje, v obýváku velkou knihovnu. Z té jsem v době, kdy jsme ještě neměli televizi, trpělivě předčítala názvy na hřbetech knih. A pak jsem se postavila do čela obýváku, rozevřela nějakou z vybraných knih a nahlas předčítala imaginárním žákům. Pečlivě jsem si předem olízla rty, nebo je zvlažila připravenou sklenicí vody. Tak trošku jsem kopírovala paní učitelku i starší sestru Danu, která nás ve čtení velice podporovala a motivovala.

„Budu vám číst do ouška“, to stačilo a my jsme hned věděli, že ten den prostě musíme sekat latinu. Pomáhat kde se dá a večer bude odměna. Ta nejkrásnější ze všech. Dodnes cítím tu atmosféru tepla nejen rozžhave- ných kamen, ale i srdcí. „Kéž bych tak jednou dokázala potěšit já své posluchače“, vždycky jsem si opakovala před usnutím.

A ono se mi to asi podařilo! Předčítání svých blogů posluchačům univerzity třetího věku bývá príma a já jsem ráda, když se sejdeme a vzájemně se podělíme o své zážitky. Ale předstoupit před děti, ty nejmenší, to byl zprvu pro mně oříšek. Posedaly si na koberec, každý držel v klíně svého oblíbeného plyšáčka a kukadla všech směřovala do jednoho bodu. Na křeslo, ve kterém jsem trůnila já. V duchu mě napadlo, že čekají a myslí si „a teď se babí předveď.“ Ale, kdepak! Jak jsem spustila první pohádku o Palečkovi, pak o vlaštovičkách, už jsem cítila ten správný kontakt mezi náma. Pohádky „z půdy“ od mé maminky, se moc líbily. A Evička? Ta už mě jen tím svým pohledem náramně podporovala. Vždyť už sama skládá pohádky, tak bude zase na oplátku číst do mého ouška.

(fota: moje)