Budu tvoje kočičí máma, chceš?

Život, nebo osud, nám připraví nejedno překvapení. Ať už to má na svědomí kdo chce, ta překvápka bývají všelijaká.

 Ano, tak to už v životě bývá. Smutek z odchodu milé osoby bývá často doprovázen zrozením života nového. I to už se u nás v rodině stalo. Tentokrát v domku náhle vyhasl život mého švagra. Žil v něm sám, zbyl tu jen starý pes a kocourek. Co dělat? Pejsek nakonec našel útočiště až u Prahy, kde je o něj dobře postaráno. "A co s kocourkem", ptal se můj muž. Nedá se nic dělat, kocour půjde k nám. Pro svou toulavou povahu si získal jméno Tulák. A že se naprosto bál lidí, vyjma švagra a mého muže a vždycky doslova mrčel, aby si vyžádal od nich pozornost, říkali mu také Mrčulka.

Tak skončil Tulák- Mrčulka u nás na zahradě. My, do té doby jen pejskaři, jsme si začali pomalu zvykat na kočičího parťáka. Ale kamarád se mnou nebyl, to ani náhodou. Když nebylo vyhnutí a musela jsem za ním zajít já, nebyl nikde k nalezení. Jen zpoza stropu vykoukla jeho hlava. Připravila jsem mu tedy žrádlo a jen podle vylízaných misek jsem zjistila, že tam byl. Další dny jsem poseděla na lavičce a sledovala jeho proměny. Přiblížil se ke mně trochu blíž, ale jistil se úkrytem pod boudou.

"Chlapy utáhneš dycky na žrádlo", vzpomněla jsem si na výrok mé kamarádky a zkusila to i na Tuláka. Zabral! A já ho tak mohla poprvé pohladit, dokonce i pochovat! Uběhl týden, u kocourka jsem byla zase sama a nějak se mi nezdál. Klepal se, očividně mu něco chybělo. Hned na druhý den s ním muž honem ujížděl na veterinu. Potvrdilo se, že chytl nějakou infekci, cloumala s ním horečka. "Jen ať přežije", přála jsem si v duchu. Je to přece pro nás taková živá vzpomínka a malá útěcha za člověka, který náhle odešel. Myslím, že jsem byla vyslyšena. Tulák se zotavuje, o tom nás každým dnem přesvědčuje.

"Budu tvoje kočičí máma, Tuláčku, chceš? Bude to pro mě poprvé v životě." Asi souhlasil, protože se od plných misek ozvalo dlouhé zamručení.

Dvounohá i čtyřnohá koťátka si rozumí

 Až se úplně uzdraví, třeba si najde taky kamarádku, jako tito dva

Život přináší různá rozhodnutí a překvapení. V tomto případě jde "jen" o kocourka. Leckdo se nad tím třeba pozastaví a mávne rukou. Ale lidskou duši jen tak neobalamutíte. Ze ztrát duševních se jen tak nevyhrabe. A pak stačí třeba jedno pohlazení, pro začátek...

(foto: já)