Budeme ti říkat Róza

No přece jako koza Róza z kozího chlívku. Na ten prodloužený víkend se oba moc těšili. Tak jak to u zamilovaných bývá.

A těšili se moc! Cestou autem se jí Marek pořád vyptával.
"Verunko, taky seš zvědavá, jak to tam bude vypadat?".

"No, je to eko farma, všude kolem krásná příroda, noví lidé a hlavně se těším na ty zdravý pokrmy, co budeme vařit", zasnila se Verča. A tak se i stalo. Vaření všeho druhu, od veganského i toho labužnického, suroviny jedna báseň.

"Musíme si to tady ale nejdřív pořádně prohlídnout", pronesla Verča ke svému příteli a už radostně tančila po krásně rozkvetlé louce ke kozím chlívkům.

"Jé, koza Róza," zazpívala v ústrety mlsné koze, která jí hned olízla ruku. "Ale co se to zde mihotá při zemi?" vykřikla náhle Verunka, když se jí o nohy otírala dvě malá koťátka.

"To jsou naši sirotci", ozvalo se za jejich zády. "Jejich matku našli v příkopu", pronesla tiše majitelka objektu. "Smutný příběh, ale jedno kotě už je zamluvené, zítra si ho odvezou, ale nesmutněte, slečno, od toho ten víkend není, raději nám předveďte ty vaše kulinářské produkty", usmála se povzbudivě na zkoprnělý pár. Od té chvíle se koťata nacházela právě tam, kde Verunka a Marek. Jen se někam hnuli, už je měli pod nohama. Na druhý den, jen co si to černé odvezli noví páníčci, mourovaté se od milého páru ani nehnulo.

Víkend to byl úžasný, všem chutnalo, ale všechno jednou končí. Táborák uhasl, kytary dozněly a náš milý pár se chystal na zpáteční cestu. Ještě naposled zamávali majitelům i mourovaté kočce, která se krčila v průjezdu a pomalu vyjížděli ku Praze.

"Veru, viděla jsi to kotě, jak se za náma dívalo?" špitl Marek.

"Ani prosímtě nemluv, na nic jinýho teď nemyslím, než na to maličký klubko", špitla pro změnu Verča. 

"Ale to je pro nás nemyslitelný, abysme si do podnájmu vzali zvíře", hlesl Marek.

"Já vím, miláčku, ale s takovou se ničeho nedočkáme"...hlesla Veru. Chvíli bylo ticho. Pak najednou vyhrkli současně.

"Vrátíme se! Ať máme jasno. Pokud bude čekat ještě v tom průjezdu, tak bude naše. Pokud ne, pojedem bez ní domů."

A co myslíte, milí čtenáři, byla tam? Už z dálky oba viděli to malé klubíčko, stále na stejném místě, jako když odjížděli. A bylo rozhodnuto!

"Budeme ti říkat Róza, jako ta koza Róza z kozího chlívku, tam jsme tě přece poprvé našli". Vše bylo ale trošku jinak. Z kočičky se vyklubal kluk, tak mu dali jméno Ros a je prostě úžasný.