Bohušu, ty bys to kůpil?

„Tento týden potěšíme i Jirku...Tomáše“. Tyto hlasité reklamy mě jeden čas hrozně vytáčely, ale naučila jsem se zamknout uši.

Jsem důchodkyně, jak už je pár let známo. Nedojímají mě aktuální slevy, natož hlasité, ani letákové. Hlídat kdejaký „klapkárt“ (už ten název mi drásá nervy), aplikace a bonusy, to ani náhodou. Nestává se, že při akutních slevách na máslo, či vejce, bych se drala za snachou a dychtivě jí táhla za volant, jen abysme tam proboha byly včas!

Jezdíme prostě kvůli potřebě a hlavně na pohodu. Už samotný štrapás v tom množství lidí, mi totiž dává mnohdy zabrat. A pak u pokladny nevím, co hlídat dřív. Jestli displej, čipovou kartu, nebo svou Fííío kartu. Uklidňující cesta autem, ze kterého už vyhlížím domov, je pak k nezaplacení. Fakt stačilo a možná za týden, raději za čtrnáct dní čao!

A tak jsme zase po delší době obě vyjely. Všichni jsme lačni po slevách, když na ně natrefíme, žejo? I mě potěšilo, když jsem zahlídla pár věcí, které byly výrazně levnější než před Vánocemi a tak šup s nima do koše! A když jsem zahlídla Májku, neváhala jsem ani vteřinu. Vždycky se mi vybaví Bolek, tedy Bohuš, jak chcete a ta jeho hláška.

„Tož su boháč, nebo nejsu boháč?!“ A já při vzpomínce na tohoto skvělého herce, si ty Májky šupla do koše hned dvě. A hurá domů, s dobrým pocitem, jak skvěle jsem dnes pořídila, což hned tlumočím i snaše.

Nevím, jak vy si hlídáte, či prohlížíte potom účtenky. Jelikož jsem vyčkávala ještě odvoz, lístek jsem ledabyle projela a pak spokojeně odjela domů. Při příchodu, u kafíčka, se mi zamlžil zrak. To když jsem si vzala brýle na čtení a zjistila, že ta jedna Bolečkova pochoutka stála skoro padesátku! Malé balení, zřejmě zamíchané v tom ještě menším, slevněném.

Tož Bohušu, co bys na tu bábu z jedné moravské dědiny řekl? A kůpil by sis takovů prkotinu za tolik peněz? já si myslím, že ne, protože ty, máš na rozdíl ode mě fištrón, za ušima. Ale já ti slibuju, že až budou ty pochoutky v té opravdové akci, ...tož si je kůpím všecky!

(foto: moje)