Bábo, kam jsi mně schovala zuby?!

"Já se z toho dědy zblázním, Jitko", ozvala se známá na telefonu a pokračovala. " Furt něco hledá a pak mě obviňuje, že to schovávám, zrovna dnes, ty jeho zatracený zuby! Napadla by tě taková blbost?"

"Tak si představ, co už s těma zubama zažil," hlas v telefonu se nadechl a pokračoval. "Vyjeli jsme k našim mladým, podívat se na pravnučku. Chystal se, dědek, jaksepatří, dokonce se i oholil, navoněl. V půli cesty se začal ošívat za volantem a prý, sakra já nemám dolní zuby. Ještě, že zastavil u příkopu, jinak by jsme tam vletěli. Vylezeme z auta, já se na něho podívám a dostala jsem záchvat smíchu. Jitko, on měl ty zuby v puse! No, tentokrát jsem se tomu ještě smála.

Podruhé, to se vrátil zrovna z borůvek, kolena modrý, pusu jakbysmet a když jsem ho volala k obědu, zase panikařil, že nemá zuby. Zhrozila jsem se, představa, že pojedem do lesa a budeme prolézat po kolenou borůvčí, mě šokovala. Ale to by nebyl děda! Svlíká si ty "borůvkový" montérky a jen to cvaklo. Zuby vypadly z kapsy, cinkly o dlažbu a byly vejpůl. Tentokrát se panáček nerozkřikoval, moje vina to nebyla.

A v neděli, holka, tak to byly zase nervy. Víš, že jsme teď pořád na zahradě a ty naše sousedy znáš. Fajn pohodový lidičky, navštěvujeme se často. No a zrovna v neděli nás pozvali na grilování. Děda se sice ošíval, jako vždycky, když má někde jíst. Ty zuby mu totiž úplně nepadnou, tak s tím má problémy. Ale vidina vínečka, nebo štamprličky, mu dodala sílu a tak jsme šli. Byla to pohoda, všeho tak akorát. Pak jsme šli k nám zalívat. Ale ouha, dědovi chyběly, no hádej co? Zase ty pitomý zuby! Styděl se jak malej kluk, tak jsem musela k sousedům jít nejdřív já a pak se rozběhla pátrací akce. Bez úspěchu. A děda trucoval. No byly to přece jeho zuby, tak se měl o ně starat.

Děvče, nedalo mně to a na zahradu k sousedům, jsem ještě zašla a pátrala, jak Colombo, teda Colombová. Kousek po kousku, nic jsem nevynechala. Zatím, co dědek na smutek popíjel vínečko, já se plížila mezi keři a záhonky a ejhle! Pod rybízem, mezi maceškama, odpočívaly ztracené zuby! No jasně, už to vím, mlsnej dědek přece chtěl ochutnat černý rybíz a angrešt, mluvil o tom. A tak si, zuby prostě jen tak odložil. No nezabila bys ho? Když jsem to neudělala za těch víc jak padesát let, teď už to nestojí za to, viď"....a ukončila svůj hovor. A já si pomyslela. Šťastní to lidé, i jejich úsměvné šarvátky, které je přes půl století spojují.