Babky jsou starý, babky jsou pomalý!

Čas prázdnin, čas borůvek a malin, ale i hlídání veškeré té drobotiny, protože prázdniny jsou odjakživa hlavně pro ně.

A kdo je na hlídání nejspíš po ruce? No přece babičky! A tak to mám i já a jsem za to moc ráda. No nekecám! A když přijde problém, hravě ho vyřeším. Tak moc si fandím!

Ale stejně nejraději hlídám doma, kde je omezený prostor úniku tříčlenné pohromy, když jsou v ráži. Tady to přece hravě zvládnu. Ty dva starší zaujmu četbou příběhů z půdy prababičky Pralinky. V mžiku zkrotnou jak beránci a visí mi doslova na rtech, když předčítám. S tím malým čertem, který neustále žádá o pozornost a absolutně ho nazajímá příběh své prababičky, si nakonec taky poradím. Prostě mu něco slíbím. Třeba tajný výlet za pavoukem Johanem. Bojí se jich jako čert kříže, ale kupodivu ho to přitahuje.

A tak jsme se vydali na naši zahradu. On, čtyřletý znalec Johanů v celém okolí, se hbitě pohyboval na svém odrážedle, až mu sandálky na nožkách poskakovaly. Já, jasně že po svých, jsem se velice těšila z toho, že mi dnes nožky mimořádně šlapou dobře. A to už jsme se oba ocitli ve skleníku, kde byla přehlídka těch nejzajímavějších Johanů pro malého Pavlíka. Byl unešený, ale já už pospíchala domů, což se mu moc nelíbilo. Urychleně a hlavně uraženě nasedl na svůj odrážecí stroj a pelášil přes hřiště, až mu kšiltovka poskakovala. Na takové závody jsem fakt nestačila a po mém marném boji se navíc ozvalo.

„Babky jsou stalý, babky jsou pomalý“. „No to uvidíš holomku!“ křikla jsem si ve vzteku a už si sumírovala, jakou chytrou řeč pronesu k tomu drzýmu holomkovi. Když jsem dofuněla na lavičku před domem, moc dobře pochopilo to čtyřletý stvoření, že přestřelilo.

„Babičko, ty nejseš pomalá babka, to jsem si dělal slandu a můžu jít za tebou?“ když přivřel ty svoje očiska a šibalsky se usmál, věděla jsem, že tentokrát vyhrál. Ale připomnělo mi to jednu nedávnou zkušenost. Vracela jsem se nočním vlakem z Prahy. Už se blížila konečná stanice a já stála v uličce, když proti mě vyrazila korpulentní paní s očima navrch hlavy a křičela.

„Paní běžte mi honem z cesty, nebo vás porazím a nestihnu to!“ S rychlostí blesku zaplula na WC a já byla moc ráda, že TO stihla. Takže milý vnoučku, tady je důkaz, že MY babky, umíme být rychlé jak blesk, zvlášť když jde o život!