Babičky čert sebrat nesmí!

„Brzo přijdou čerti s Mikulášem“, zaslechla jsem tiché šeptání z chodby. To se zrovna ke mně hlásili vnoučci na návštěvu.

Špitání patřilo těm dvěma nejmenším školkařům. Starší prvňák na ně hlučně vybafl. „A strčí vás do pytle a vezmou do pekla!“ Sám by se v podobné situaci asi roztřásl, ale hrdinu dělal jen na své mladšáky. Nejmladší z nich však zmínku o čertovským pytli jen tak nehodil za hlavu a stále o něm přemýšlel. Nebavilo ho ani malování srdíček, které si poslední dobou oblíbil (hned po traktorech-ganganech) a po chvíli se opatrně zeptal.

„A co babičky, Honzíku, ty může čert taky sebrat?“ Honza se jakoby zamyslel, což stvrdil i přiloženým ukazovákem k čelu a spustil.

Kdepak, Pavle, na ty si čert netroufne, ty sebrat prostě nemůže! No uznej, kdo by pak pekl ty dobrý buchty a sekanou (tu Honza miluje)a vařil polívky?! A kdo by nás asi hlídal, nevíš, ty škvrně?“ dodal znalecky.

To se mi ulevilo, do pekla zřejmě nepůjdu! Ještěže čertiska mají doprovod s Andělem a tím hlavním, Mikulášem! Ale když o tom tak přemýšlím, ono by to peklo zas tak špatný nebylo. No uznejte. Vařit bych musela tak jako tak. Na nádobí bych si sjednala čertiska. Ale prát bych nemusela, když je v pekle všechno černý. A navíc, je tam teplíčko a určitě sranda, žádná nuda! I bych si od plic zazpívala, jestli falešně, to by v tom řevu nebylo poznat.

Tak milí vnoučci, budu o tom hódně přemýšlet a čertům dám brzy vědět. Zatím jim musí stačit, že se s nimi každým rokem, pátého prosince, dělím o svůj svátek.