Jo jo...a nejlepší bunkry byly ve stozich jezedaku. A když jsme si v nich pokurovali ukradený cigára...to bylo supr epesní!

Moc zdravím, Jitule!

Marku, dodnes se stydím, když jsme s ostatníma děckama rozházely nespočet kopek sena a to bylo před deštěm!

Nebýt tak velcí, tak bych si myslel, že do toho peřinového bunkru zalezly naše kočky. 😺

Honzo, taky by se tam vešly! A byly by vítány.

Bunkr bývá i u nás, jen toto slovo zatím děti ze školky nepřinesly. Hezká vzpomínka, člověk po nich i rád uklidí.

Tak bunkr mě provází celým životem

Ty si babička, ktorá všetko dokáže, vnúčatá majú šťastné detsvto.Zdravím z jarného Slovenska.

Janka, díky! A u vás už je jaro? Tady ani zdaleka ne

Co by vnoučata dělala nebýt babiček. Já to měl jako malý kluk jednoduší. Na prázdniny jsem jezdi do pohraničí a tam jsme vždy s bandou zabrali opuštěný dům. Když jsem na ta samá místa jezdil s vnučkami, postavil jsem jim vzadu na louce prkenný domek. Stejně jsme ale raději courali po lese. Jsi super babička.

Vašek

Vašku, tak to je krásný, úplně to vidím!

Anooo, bunkry ve sněhu nebo u babičky v obýváku a jarní stavění přehrad v každém potůčku, který se vytvořil na louce z roztátého sněhu. To byly časy. 🙂🤩

To byly časy.

A slepička hlídá indiánský stan a dětské tajemství

Danko, tvoje slepička je prostě boží! Hlídá ta moje štěstíčka a je momentálně víc v kurzu než všechny televizní celebrity

Bunkry, iglú, schovky... jo... dětství...

Jitko, připomněla jsi mi dětství mé i "zlosynů". Pokud pán Bůh dá tak bunkr budu ještě někdy stavět s vnoučaty.

Budeš stavět, tím jsem si jistá

Bunkr z dek a polštářů byl vždycky nejvíc.

A u toho by se asi mělo přestat, jak čtu příspěvek od Honzy

Zdravím vás oba