Až bude z Filípka pořádný "Jůra", tak se ozvu

Střety s divokou zvěří bývají nepříjemné, často i tragické. Jak pro řidiče, tak pro zvěř. Mnoho lidí s tím má svou vlastní zkušenost. Ale i zde osud může zahrát svou pozitivní úlohu.

Zrovna tak noční cesta našeho známého. Ucítil náraz do pravé strany auta a pak už jen na zemi uviděl ležícího malého srnečka.

Co teď? Noc na krku, pomoc v nedohlednu. Pohodit zraněného zpět do lesa, byl nesmysl. Vzal tedy malého domů, ráno bude snad moudřejší.

A bylo! Jelikož musel do práce, vzala tuto situaci do svých rukou snacha. Filípek, jak jsme ho orientačně pojmenovali, putoval na veterinu, kam chodíme už léta. V čekárně i v ordinaci, nastalo pozdvižení, takového pacienta zde běžně nemívají. Pan doktor souhlasil s naším jednáním, za normálních okolností, by zatoulané mládě nikdo neměl odlučovat od matky, ale tohle byla jiná situace.

Srneček byl důkladně prohlídnut, dostal první dávku antibiotik a putoval prozatím k nám na zahradu. Hned nám bylo jasné, že tady zůstat nemůže, musí pořádně zesílit, být stále na dohled, pod kontrolou. Nejlépe na zahradě, hned u domu.

A tak se i stalo. Kontaktovali jsme paní, která v čekárně srnečka moc obdivovala. Taková ta správná ochránkyně všech zvířecích trablů. Má k tomu opečovávání vhodné prostředí a podmínky, což je moc dobře.

A až z Filípka vyroste pořádně silný "Jůra", a než vyběhne za svým zvířecím dobrodružstvím, pak se určitě ozvu.

Hledá mámu, to nám bylo jasné

Když se pustil do trávy, ulevilo se nám

Sára před ním prchá

Zato Rexík se pokouší o hrátky, ale marně

Krasaveček, viďte?