A nezapomeňte, stromy se na nás dívají!

Kdo by neznal ta krásná slova Luďka Munzara v cyklu o stromech. Nezapomenutelný pořad, kdy se okamžitě v duchu ocitnete nejen v korunách stromů, ale i rozhleden, nebo u pramene potoků a řek. Tak poutavě to uměl podat jen on.

Stromy byly vždycky mou součástí. První byly už dříve vzpomínané třešně, na které jsme podnikaly s děckama "nálety". Na naší zahradě stála tehdy maličká jablůňka s panenskými jablíčky. Na tu jsem si troufla vylézt, protože měla nízký kmínek. Pak jabloně s kožušáky, zimní jabka, která se musela nechat uležet. Hrušeň zase plodila nádherné plody máslovky, ty jsme uchovávali v pilinách. Ta jejich úžasná chuť pak třeba při zimním draní peří, se prostě nedá ani popsat. Lahodná šťáva, která čůrkem stékala mezi prsty. To vše podněcovala i nálada, kdy se každému z nás až tajil dech, když maminka vyprávěla tajuplné příběhy.

První strom jsem však zasadila až s rodinou tady na vsi. Koupili jsme rozlehlý pozemek a sázeli hlava, nehlava. "Kéž by už vyrostli", přála jsem si tehdy...stalo se a mě tehdy ani nenapadlo, že vlastně s těmi stromy stárneme i my. Každý z těch stromů má pro nás význam, skrývá totiž vždycky nějaký příběh. O lípě Marušce jsem už kdysi psala. Mojí mamince se vždycky líbil zdejší rybník, při každé návštěvě šla k němu. "Tady by se mi líbily stromy," vždycky zasněně prohlásila. Proto když zemřela, zasadili jsme u něj maličkou lípu. Někomu se to však nelíbilo a za pár dní jsme našli lípu nalomenou. Pokus přesadit ji k naší zahradě nakonec vyšel a z lípy Marušky je už mohutný strom. Asi to tak mělo být.

Nádherný, mohutný javor na valašských kotárech má pro naši rodinu dlouholetý význam. Již čtvrtá generace nalézá při svých túrách pod jeho korunou úkryt, zvláštní a nepopsatelnou pohodu. A hlavně přání, která si při jeho obejmutí necháváme vždy jen pro sebe. To proto, aby se splnila. Pár smrčků, které jsme jako vánoční ozdobili v květináčích a posléze na jaře zasadili, nám udělalo taky velkou radost. Každý, který se ujme, je pak po zásluze opečováván. Stromy, jsou všude kolem nás, stačí se u nich jen zastavit, zavzpomínat i se zamyslet!

Proto jsem svůj blog s číslem 555 nemohla věnovat lépe, než jim.

Lípa Maruška je i v zimním hávu nádherná, zrovna jako její sestřička

A takhle se ukazuje v jiný čas

Krása kvetoucích smrčků

A osázená zahrada i se čtyřnožci

Dva "vánoční " smrčci, tulící se k sobě. Zřejmě devadesátá léta jejich sázení.

Náš milovaný, valašský javor, který plní přání

          Nezapomeňte, stromy se na nás dívají, ale někdy mám i pocit, že pláčou!