Slováci: 1918 vzniklo Českonic

Zatímco celá Česká republika slavila - ať méně či více pompézněji a hlasitěji - devadesáté výročí vzniku samostatného československého státu 28.10.1918, symbol a důležitý mezník přinejmenším české státnosti, Slovensko se tváří jakoby snad ani nebylo v Evropě. Každodenní život plný očekávání příchodu zlaturovné haleluja euroměny plyne tak jako jiný všední den v šestnáctileté historii této malé středoevropské země.

Včera večer jsem se v Brně připletl k odhalování památníku obětí první a druhé světové války a období totality, přičemž celý akt nebyl ušetřen neskutečného faux pas - po obdivných proslovech na adresu českých a slovenských legionářů jakýsi umělecký pěvec s nasazením života pěl do mrazu českou státní hymnu. Když skončil, uklonil se, papaláši začali plácat ploutvemi, avšak slovenští "bratia" dál se slzami v očích zasněně do tmy nesly své "Nad Tatrou sa blýská...". Tak tady jsme se, páni organizátoři pěkně znemožnili. Vždyť první svobodnou republiku vybojovali bok po boku legionáři čeští i slovenští. Ale už je to asi dávno, že... Ráno projíždím informační servery a nestačím se divit, zatímco u nás velká sláva, ženy, víno, zpěv, na Slovensku až na pár zapadlých osad, co vyvěsí na stožáru i českou vlajku (případně původní československý návrh společné vlajky), ticho po pěšině. Tak se mi zdá, že naši bratři velmi rychle po nabytí svobody zapomněli, že jsme republiku zakládali rukou společnou a že nebýt Čechů, Moravanů a Slezanů, možná by dnes v "Blavě" mluvili rusky a euro viděli jen v televizi. Nám možná utekla druhá sloka hymny při slavnostním aktu, Slováci ale přišli o národní paměť, a to nás bolí víc. V našich učebnicích stále Československo, u východních sousedů už brzy ČeskoNIC. Takže žádné oslavné blýskání nad Tatrou, spíše naplnění nadčasového "veď sa ony stratia, Slováci ožijú".