Helmut a "já jsem se právě o-spr-chovala"

"Ahoj, já jsem Helmut." "Ahoj, já jsem se právě o-spr-chovala." Okřídlená věta z internetového videa, které má za cíl zesměšnit dabování erotických filmů, přesněji spíše neskutečně duchaplných dialogů herců v takových dílech. Úsměvné, pravdivé, trefné. Bohužel, tahle parodie sedí nejen na filmy erotické, ale i snímky, které vídáme běžně v televizi - český dabing je zkrátka v agónii, milí spoludiváci a "spoluslyšáci", jako kapr po výlovu - heká, škube sebou a trápí se.

Už mnoho let se mluví o tom, že poslouchat český dabing, je čím dál méně snesitelné. A s příchodem dabovaných mýdlových oper a amerických rádoby vtipných sitkomů se stav ještě zhoršil. Na jednu stranu máme sice výborné herce s charismatickými hlasy (Jan Šťastný, Valerie Zavadská, Petra Rychlá, Jiří Bartoška nebo Věra Galatíková, Zlata Adamovská), kteří dabují, co mohou, aby to bylo aspoň k přežití a jsou dobří, navzdory tomu jsme ale nuceni poslouchat ukdákané hlasy s vadami řeči (což vždy není záměr režiséra dabingu), ve kterých nelze najít ani zájem, ani souznění s dějem, natož s dabovanou postavou. Kde je tedy zakopaný mikrofon, promiňte pes? Příčinu je možné vidět v množství dabovaného materiálu. Je opravdu nutné všechno přetlumočit do češtiny? Některé filmové skvosty byly tímto rozhodnutím určeny k pomalé a bolestivé smrti vykrvácením. A divák fajnšmekr mnohdy s nimi. Říkáte si, nejsem labužník, obyčejný dabing mi stačí. Ale to je další problém. Průměrný a masový český divák je málo náročný! Netouží po kvalitě, chce produkt (v nejsurovějším smyslu slova), ať je jakýkoliv, jen když splní účel - bude kulisou, utloukačem času, výplní mrtvých konverzací. A co s tím můžeme my jako diváci dělat? Buďme nároční, chtivý, toužící po kvalitnějším zážitku. Vezměme si příklad ze severských zemí. Většina filmů (starých i nových) takzvaně "jede" jen s titulky a v originálním znění. Výhod je hned několik. Zaprvé - překlad a tvorba titulků je mnohonásobně levnější než výběr, svolání a režie herců, zpracování zvukových stop a distribuce. Film je tak levnější a rychleji se dostane k divákovi. Zadruhé - divák si může film vychutnat v původním znění, s původními ruchy, neutlumený, dýchající živou a hlavně filmařsky "svou" atmosférou. Zatřetí - takový film je cenným zdrojem konverzace v cizím jazyce, živoucí učebnicí gramatiky, slovní zásoby, frazeologie, nacpanou rodilými mluvčími, a to zcela zdarma! A v neposlední řadě - takové filmy mohou sledovat a prožívat i neslyšící či nedoslýchaví, kteří jsou jinak - a to stejně jen v televizi - odkázáni na strohé teletextové titulky. Nechci brát hercům slušnou dabingovou brigádu, ke které je (či dříve bylo) třeba mít vlohy a um, ale je načase začít diváka hýčkat a rozmazlovat, jinak nám uteče - alespoň ten náruživý, na čtení nelenivý a kvalitní - k titulkovým kouskům původním a zahraničním a k našemu vzdychajícímu blekotavému přehuhlávání už ho nedostaneme. The End.