Má smysl snít...

Když jsem byla malá, měla jsem za vzor svého tátu. Neuvěřitelně obětavého a laskavého muže, díky kterému jsem prožila nádherné dětství. Přála jsem si, aby všichni lidé byli, jako on. Když jsem byla v pubertě, měla jsem mnoho různých idolů, tedy lidí, převážně mužů, které jsem zbožňovala pro jejich vzhled, tvorbu a také povahu.

Jeden z nich se jmenoval Daniel a druhý John. První jmenovaný je jedním z nejlepších amerických herců vůbec, druhý je velmi talentovaný muzikant. Kvůli Johnovi jsem se dokonce naučila hrát na bicí a přála jsem si být na alespoň jeden jediný kamžik s ním a hrát. V té době jsem si, jako většina dívek, vysnila ideálního partnera. Syntézu Daniela, Johna a vlastně tak trochu i Pavla, mého otce.

Jenže život není ideální...a tak jsem v rané dospělosti začala narážet na muže, kteří mi imponovali a o kterých jsem si naivně myslela, že by mohli být oním magickým DaJo(Pa). Nebyli. A logicky být ani nemohli. A tak jsem dospěla, svůj ideál uzamkla v srdci a začala na svět nahlížet normálníma očima. Potkala jsem další muže, kteří byli (když se neozvalo volání pubertálních vzpomínek) téměř perfektní. Milovala jsem je, podporovala je, hádala se s nimi, usmiřovala se s nimi...

Kromě toho jsem měla mnoho snů ohledně svého života a jeho směřování. Přála jsem si být baletkou, plavkyní, meteoroložkou, paleontoložkou, lékařkou, psycholožkou, novinářkou, programátorkou, výtvarnicí, bubenicí, kavárnicí a také tenistkou. Samozřejmě nejlépe vším dohromady. Jenomže život není ideální, a tak jsem v rané dospělosti...prohlédla a vybrala si povolání o které jsem si myslela, že mne bude naplňovat. Nenapňovalo. A tak jsem se začala znovu zabývat tím, co jsem s nástupem na vysokou školu odsunula kamsi do říše koníčků.

Dnes tu sedím na prahu třicítky a uvědomuji si, že má smysl snít. Sny nás totiž ženou kupředu a tak po očku, po troškách mění naše chování tak, aby se dříve nebo později zhmotnily v realitu. Došlo mi to tehdy, když jsem si naplno uvědomila, že jsem zasnoubená s tím, komu říkám DaJo (a částečně i Pa) a navíc dělám práce, které mne nesmírně baví. A také, když jsem si uvědomila, že bych neměnila ani za zlaté prase.

Nyní sním o tom, že bych chtěla být být kadeřnicí, architektkou, geoložkou, houslistkou, hokejistkou, učitelkou, právničkou, forenzní antropoložkou, knihovnicí a jisto jistě také veterinářkou...po boku svého muže, po boku toho, koho jsem si vždycky přála.

A o čem sníte vy?