...No fuj, ty sis prdla!

Co na srdci, to na jazyku. To platí zvlášť pro malé děti. Jistě každý z nás se ocitl v situaci, kdy ho dítě svou upřímností a nevinným kukučem dostalo do nepříjemné, někdy až trapné situace...  

Jako mě nedávno naše malá (má nevlastní šestiletá dcera), když jsme pobíhali po nákupech. Stáli jsme ve frontě v obchodním domě, když mi TO omylem ujelo. Snažím se dělat, jakoby nic a to se mi i málem povedlo. Nikdo si ničeho nevšímal. Nikdo, kromě mé milé malé.

     „Fůůj, Miruško, ty sis prdla!!“ Vypískla, smála se a ještě k tomu si držela nosík rukou. Velký vtip to byl. Pro malou a všechny okolo, co se smáli s ní. Ne však pro mě.

     Jiný kalibr je má pětiletá neteř. Ta, jak vidí někoho, kdo se trošku vyjímá z jejích měřítek, neváhá se ptát nebo oznamovat (nahlas) vzhled dotyčného, i když jí bylo několikrát řečeno, že se to nedělá. Jako například:

     „ Ty jo, podívej se, ta paní je ale tlustá!“

     „ Ten pán je ale ošklivej!“

     „ Hele, ona vypadá jako z té pohádky! O té čarodějnici!“

A je jí úplně jedno, že stojí hned vedle nás.

     Nejlepší historku má můj strejda. Když tenkrát chodila má sestřenice asi do třetí třídy, dostala nejhorší známku z nějakého úkolu z celé třídy. Po příchodu ze školy, malá Míša plakala a ukazovala tu nespravedlnost strejdovi. Ten nadával a rozčiloval se. Druhý den se paní učitelka ve třídě přede všemi dětmi Míši ptala:

     „ No Michalko, tak co říkal táta na tu ošklivou známku?“

     „ Že jste pěkná kráva!“ Neváhala s odpovědí malá Míša…:-)))))