"Proč nemohou laskaví a vlídní lidé přijmout sami sebe"

Možná proto, že jim bylo v dětství ze všech stran vtloukáno do hlavy, že laskavost, vlídnost, obětování se pro druhé je absolutní ctností, takže teď v dospělosti mají doslova strach nebýt laskavý, vlídný, neobětovávat se ustavičně pro druhé... A oni přijali sebezničující vnitřní hlas, který jim řiká: když nebudeš "hodný", tak jsi špatný člověk a nestojíš za nic.

Možná že byli v dětství slabí, neprůbojní, introvertní... a svoji laskavostí, vlídností a obětováním se pro druhé se snaží "zasloužit si" všechny ty věci, které průbojní, dominantní a extrovertní lidé získávají standardně svojí tvrdostí a průbojností. Je to taktika: když si to nemohu vybojovat, tak třeba mi to ostatní sami dají "za zásluhy".