Satanské verše podle mého názoru popudily Chomejního především popisem hnusného imáma, který v londýnském exilu (který spolu s celým Západem upřímě nenávidí) sní o zavedení náboženské krutovlády v rodném Iránu.

Jinak je ten román mimoběžný s Koránem podobně, jako třeba film Život Briana s Biblí. V obou případech se jedná o fiktivní mimoběžnou realitu, která ale reflektuje současnost a vzbuzuje otázky, pochybnosti a co pro fanatiky nejhoršího: občas i smích.

Korán jsem také četl. Můj dojem: z té koncentrace zla a nenávisti mi bylo duchovně na blití.

Korán je psaný ve verších zvaných sútry. Každá sútra začíná: Ve jmému Boha milosrdného.

To není koncentrace zla. Je to vyjádření Mohamedovy představy o Bohu.

Nevidím důvod autora veršů zabíjet (což už mnoho století není možné), ani ty, kteří by se chtěli s jeho knihou seznámit.

Zlo začíná vynucováním, dogmatizováním textu. Představte si, že by nějaká část lidské zkušenosti zahrnovala dogmatizaci děl 100 dnů Sodomy Markýze de sade nebo Satanských veršů od Salmana R. Pak bych uvažoval stejně. I tam jsou podle mě myšlenky, které nemusí zcela zapadnout.

Já vidím problém v dogmatizaci. To, že každý z nás se divá na svět z trochu jiného pohledu, a ten je minimálně někde založen na "pravdě" - je moje představa světa. Ostatně i vznik Koránu má zajímavé pozadí: Když Bůh stvořil Adama, nařídil andělům, aby se poklonili před novým stvořením. Všichni andělé se poklonili, ale jeden to odmítl. Tak je vysvětlován zrod Satana.