Mistrovství světa ve fotbalu … a skepse

Zlato, stříbro, bronz i bramborová útěcha patří těm nejlepším. Malý důkaz, že jsme jejich součástí nám ukazuje MS ve fotbalu 2018 

Můj dědeček hrával fotbal za Znojmo. Byl to Znojmák a nemohl hrát za Třebíč nebo Brno. Narodil se ve Znojmě, žil ve Znojmě, hrál za Znojmo. Nehrál za pomyslné firmy Fruta Znojma, Hostan Znojmo, hrál za Znojmo, za svůj kmen. Mě dnes brání fandit svému týmu vědomí, že nefandím svému lidu, ale jakési firmě, která možná nemá nic společného s mým rodným městem a dokonce možná ani s naší republikou. Obávám se, že bych vlastně fandil firmě, která možná sídlí někde na druhé straně zeměkoule a kupuje hráče, jako námezdní prostituty. A tak se mi překrývají pojmy jako Slávia, Sparta, Viktorka, protože to, abych pokaždé sledoval, komu vlastně fandím, kdo z nich ještě patří do mého kmene. Někdy to dokonce vypadá, že tam “od nás” není nikdo, jen samé nájemné síly.  

Jako učitel TV prožívám obyčejná utkání na úrovni základních škol více, než utkání mezi jedněmi nájemníky proti druhým nájemníkům, byť pod reklamou se zvučným jménem. Při utkání jedné ZŠ proti druhé, je vždy jasné, že za tu naší ZŠ hrají pouze naši lidé. A tak žádná Chelsea, Slávie (souboj arabské či ruské ropy, čínského plastu...) neaktivuje moji potřebu identifikovat se se svým lidem. Přátelské utkání mezi jednou ZŠ a druhou ZŠ je pro mě mnohem více archaické, pudové, přehledné. Prostě my proti nim.

Češi se na Mistrovství světa ve fotbalu nedokázali kvalifikovat. Škoda. Mistrovství světa (hokej, fotbal, ragby...) jsou pro mě stále ještě přehledné. Je to jednoduché: my - oni. Těšilo mě, když se rok po nás stali mistři světa v hokeji Slováci. Já žil dlouho v Československu. Je to skoro, jako kdybychom vyhráli my. Letošní Mistrovství světa mě naplňuje stejnou pýchou a radostí. Vím totiž komu fandit, když tam nejsou naši. Fandím Evropě. Před sto dvaceti lety by mi to neudělalo takovou radost. Jenže dnes již Evropa není středem světa. Demograficky, politicky, vojensky, ekonomicky je na ústupu. Někdy se mi zdá, jako by se rozmáhala eurospekce víc, než je pro nás zdravé. Stejně, jako kdyby člověk začal pochybovat o své vlastní rodině víc než je konstruktivní. Svým pochybováním může svoje blízké zničit. O účast na Mistrovství světa ve fotbalu usiluje asi 200 zemí. Svět je veliký. Našim se nepodařilo dostat mezi 32 nejlepších. Přesto mi MS ukazuje, že to s námi Evropany není špatné. Malá Belgie porazila giganta z Ameriky a naši Chorvaté (kmen možná spojený s praotcem Čechem) porazil euroasijské Rusko. Na MS jsou pro mě 4 finalisté a zároveň 4 vítězové a všichni jsou z Evropy.

Fotbal není jenom souboj dutých hlav, je to také o vítězství strategie, týmové spolupráce a tvrdé práce. Mistrovství světa ve fotbalu má tak jistou vypovídací hodnotu.

Po vzoru svého dědečka si přeji, aby uspěli naši nejbližší, protože pak si na základě srozumitelných dat můžeme říci: my v Evropě jsme fajn.