Děti nemají ty roušky na ochranu svého zdraví, ale na to, aby se snížila možnost přenosu mezi nima a následného šíření do jejich rodin. Je opravdu tak těžké tohle pochopit ?

Je opravdu tak těžké pochopit, že jsou lidé, kteří se nechtějí celý život bát toho, co stejně přijde? Že nechtějí omezit dýchání životadárného vzduchu jen proto, že není 100% chemicky čistý? Všichni mí předci žili s mnoha různými viry, žiji s nimi i já. Není tedy pro mě otázkou, jak změnit způsob svého života, abych s viry nemusel žít, ale jak se s nimi naučit žít. Nebojuji s nimi. Dívám se, co říkají mému tělu a naší společnosti.

Jak chcete žít vy?

To by pro mě bylo k diskuzi. Jakou cenu jste ochoten zaplatit, za možnost, žít trochu déle? Kolik lidem chcete vzít svobodu, protože si myslíte, že pak budete žít o něco déle? V bunkrech, rouškách u televize? Bez přátel, bez rodiny, bez návštěvy umírání? Bez vzdělání? Bez příjmu za vykonanou práci?