, už jen to, že to zde popisujete má svůj obrovský smysl. Všechno má svůj obrovský smysl, byť to člověk v počátku vůbec tak nevidí a nevnímá. Možná jsou tu lidé, kterým váš blog mluví z duše a pomáhá jim. V životě jsem na základě zkušenosti pochopila jedno: vše, co se nám děje, se dít má- byť to má třeba v počátku otřesnou vůni a podobu. Posunuje nás to a učí. život je jedno velké učení a ti, kteří nám "ubližují", nebo způsobili to, proč se necítíme dobře, nás v podstatě posunují blíž k sobě sama, ke hledání. Bylo nutností pro váš vývoj, aby skončila dosavadní cesta. Ať už v rodině-byť je to tvrdé a člověk to zpočátku nemůže pobrat. prosím- zkuste číst tu "Moc přítomného okamžiku" od Eckharta Tolleho. To není příručka, to je úžasná cesta kupředu. Pište, pište. A k té medikaci mi dovolte malou reakci: díky synovi jsem dost "přičichla" k této problematice. Věřte, že film "Přelet nad kukaččím hnízdem"-byť skvělý,ukazoval psychiatrii trochu přemrštěně. Pokud vám jsou nabídnuta antidepresiva, tak je to proto, aby v počátku zmírnila stavy, se kterými se špatně žije. Berte to jako malého pomocníka, prostě prakticky. Dnes ty preparáty nejsou návykové- pouze snad anxiolytika(léky na úzkosti), ale ta se nasazují pouze na počátku-pro rychlý nástup účinku a úlevu lidem. Okamžitě je ale dnešní lékaři mění za antidepresiva, jejichž pozdější nástup účinku je sice zdlouhavý,ale nevytváří se po nich žádná závislost. Zkrátka: lékař nasadí anxiolytikum na úvod a ruku v ruce jdou i antidepresiva. Anxiolytikum zajistí počáteční akutní stav a ve chvíli,kdy už odezní prvotní příznaky vyčerpanosti psychiky,nastupuje už účinek nasazené nenávykového antidepresiva:-). Díky za váš přínosný článek.

Děkuji za odpověď a popis osobní zkušenosti. Knihu Tolleho jsem si stáhnul.

Obecně, i já se držím takové malinké naděje, že naše činy a prožívání přítomnosti, včetně utrpení, mají smysl. Kdysi jsem byl více věřící, aspoň v tom smyslu, že dobré i zlé skutky se neztrácí. Teď se v tom nevyznám.

Dostal jsem čas se zastavit a nad tím zamyslet