Tak to je síla!!!

Po přečtení mého článku "Štědrovečerní zázrak", mi napsala čtenářka Jana svůj podobný zážitek a přiložila i důkaz na videu. To už je silné kafe i na mě.

Raději to celé zkopíruji bez nějakých úprav.

Dobrý den paní Lucie,

přečetla jsem si Váš příběh Štědrovečerní zázrak, a jelikož mám podobný zážitek nedalo mi to abych Vám ho nenapsala. Hančin příběh mi velmi zvedl náladu a potvrdil moji předtuchu o tom, že existuje něco mezi nebem a zemí.

Myslím, že se jedná o úplně podobný zázrak jako popisujete v příběhu. Rozdíl je jen v tom, že ptáček, který přiletěl k nám, zde setrval 36 dní od rozednění do západu slunce, den co den.

Tento podivný návštěvník se u našeho okna objevil přesně v den výročí smrti mého bratra, což nám v tu dobu ani nějak nedošlo. Je pravda, že jsem hodně těžce nesla úmrtí svého bratra a nedokázala jsem s tím vyrovnat, podobně jako Hanka.

Začalo to takto. Na výročí jsem zapálila svíčku a vzpomínala na staré dobré časy, když bratr ještě žil. Někdy odpoledne se u okna, kde je vstup přímo na zahradu, objevil ptáček a stále skákal do okna jako o život. Říkali jsme si, že asi něco vidí co se mu zdá jako potrava nebo tak. Zapadlo slunce a ptáček odletěl. Nevěnovali jsme tomu velkou pozornost, ale ráno hned po rozednění začal klepat na okno a vyskakovat, jako by se chtěl dostat dovnitř.

Otevřela jsem teda balkónové okno, aby mohl dovnitř a vzal si co potřebuje. Jenže odletěl a sedl si na šeřík před oknem. Byl březen, tak se okno za chvíli muselo zavřít. Okamžitě po zavření okna se ptáček opět snesl dolů a začal se znovu a znovu, neúnavně až do večera, dobývat do okna. Tak to trvalo několik dní za sebou a nám bylo divné, že ani neodletí za potravou. Další den jsem mu nasypala na misku ptačí zob a dala vodu do misky, ale ani se toho nedotkl a hopsal na okno snad 12 hodin denně. Po zhruba dvaceti dnech, jsme z toho byli zoufalí, báli jsme se o jeho život, když nic nezobal ani nepil. Nehledě k tomu jak už měl od betonu před oknem obroušený ocásek. Když bylo hezky, šla jsem si sednout do zahrady na lavičku pod stromem na zahradě a ptáček si hned přelétl na ten strom a seděl asi dva metry ode mě. Bylo to divné, v té době mě vůbec nic nenapadalo co by to mělo znamenat. To se opakovalo vždy když jsem šla na zahradu, ať jsem šla kamkoliv, ptáček lítal za mnou a přelétával ze stromu na strom, jako by mě pronásledoval. Celá rodina i přátelé z toho měli vyloženě atrakci a chodili ptáčka občas okukovat. Ale já jsem stále přemýšlela co by to mohlo znamenat. Dost mě jeho neúnavné počínání trápilo. Když ptáček už u okna poskakoval 36 dní a to co dělal když jsem se objevila na zahradě, říkala jsem si, že to asi nebude jen tak. Už jsem si s tím lámala hlavu víc jak měsíc a se mnou všichni zasvěcení do tohoto případu. Přemýšlela jsem proč lítá jen za mnou když jdu ven. Napadlo mě, co když je to převtělená duše mého bratra. S touto myšlenkou jsem si pár dnů pohrávala. Taky jsme o tom debatovali a začali padat návrhy, jak mu dát najevo, že si to myslím, že to prostě vím a uvidíme co se stane. Možná čeká na to, až to pochopím. Pak mě napadla spásná myšlenka. Vzala jsem bratrovu fotku, pod ni jsem narovnala pár knih a fotku na ně postavila do okna, do výše aby ji ptáček dobře viděl a čekali jsme co se bude dít. Stáli jsme s manželem a s kamarádkou za oknem a zpovzdálí pozorovali ptáčka. Přihopsal k fotce a u ní ještě třikrát vyskočil mnohem výše než obvykle a zatřepetal křídly. Připadalo mi to, jako by řekl „no konečně ti to došlo, jsem to já, tvůj brácha“. Na chvilku odletěl a sedl si na šeřík proti oknu, chvíli se díval ještě směrem k oknu a najednou odletěl. Vyběhla jsem ven a dívala se kde je. Seděl na drátě u silnice už dost daleko od domu. Tak jsem na něho zamávala a zavola jsem: „ ahoj bráško a pozdravuj na onom světě". Během chvilky se zvedl a odlétal do dáli. Druhý den jsme ho vyhlíželi marně. Další rok v létě, se na skalce pod šeříkem rozezněl zpěv ptáčka, vyluzoval různě dlouhé tóny a tak nahlas, že nás to rušilo i při televizi. Vyšli jsme ven a co nevidíme, náš ptáček je tu znovu a má očividně dobrou náladu. Zpíval nám pod okny celé léto, ne celé dny, ale pravidelně odpoledne asi dvě hodiny a pak zase odletěl. Podle toho jak vypadal to byl drozd obecný, což jsme zjistili v encyklopedii.

Vím, že to vypadá divně, ale je to tak, i u nás vše viděla rodina, přátelé a některé naše návštěvy, tak jsem taky věděla, že to všechno není moje fantazie. Ale my jsme měli dost času zaznamenat si ptáčkovo počínání, tak přikládám odkaz na video, které jsme tehdy vložili na Youtube, v roce 2007, asi po 14 dnech jeho nezvyklé činnosti.

Dnes už taky vím, že smrtí nic nekončí.

Pokud paní Lucie chcete můj příběh napsat, tak budu ráda, já nemám žádný blog a navíc si myslím, že pokud se to stalo už ve dvou případech, možná je těchto setkání s jiným světem víc a těm co to prožili, tyto příběhy pomůžou se s tím svým zážitkem psychicky vyrovnat.

Tady je odkaz na video s názvem "zahadny navstevnik":

http://www.youtube.com/watch?v=sDHxX_tlEGM

Zdraví Vás Jana

Já Vás Jani taky zdravím, děkuji a nevycházím z úžasu. Nikdy bych nečekala, že se to mohlo přihodit ještě dalšímu člověku. Tak mě napadá, že by jsme ten "Ráj" měli před očima a vůbec o tom nevíme? Ptačí říše? Nebo jen navštívenka v převleku? Uff!