Opět mě vytočilo zpravodajství ČT. Kancelář ombudsmana se v ní zastává chudáků odsouzených, že prý po nich zaměstnavatel chce výpis z trestního rejstříku - a to je v rozporu s jejich právy.
Je to prý zásah do osobních práv, když chce firma po uchazeči o zaměstnání výpis z trestního rejstříku. A to i na taková „podřadná“ místa jako je třeba skladník. A kancelář ombudsmana se už poněkolikáté postavila na stranu těch, kteří porušili zákon – proti lidem poctivým.
Považuji za zcela normální, když chce firma vědět, jestli jejich skladník nebyl odsouzen za nějakou zlodějnu či jiný kriminální čin. Kdyby to udělala třeba Česká pošta, nemusely být letos v prosinci vykradeny desítky balíků přímo v hlavní třídírně jejich vlastními pracovníky– jak jsem dnes také zaznamenala v jednom zpravodajství.
Opět se tu ve jménu jakýsi pofidérních lidských práv a osobní svobody omezuje svoboda těch, kteří podnikají a dávají lidem práci, a naopak se nadržuje lidem, kteří společnosti škodí. Chápu, že i člověk, který se vrátí z vězení, se – někdy – chce zapojit do pracovního procesu. Ale tady snad nikdo neprosazuje jakýsi zákon či předpis, že člověk s popsaným trestním rejstříkem nesmí být zaměstnán. Může – ale jeho zaměstnavatel musí vědět, s kým má tu čest.
Takže po Romech tu máme další utiskovanou menšinu – trestané. Uvidíte, že zanedlouho vznikne nějaké občanské sdružení či veřejně prospěšná společnost, která se „právy“ těchto lidé začne zabývat. Samozřejmě až poté, co se napojí na penězovod z nějakých těch evropských fondů.
