Člověk s ryze pravicovými, mně většinou velice sympatickými názory (František Matějka), se rozhodl v druhém kole prezidentské volby hodit hlas Zemanovi. A protože vím, že jeho názory jsou pro řadu lidí inspirativní, nedá mi to, abych sem nenapsala pár závažných důvodů, proč to radši nedělat...
Schwarzenberg pro mě není ideálním kandidátem především pro svůj jednoznačně deklarovaný příklon k EU a její hlubší integraci, vadí mi i jeho údajná návaznost na politiku Václava Havla – i když tady by se dalo diskutovat, nakolik je to jen předvolební tah na získání „důležité“ skupiny nadšenců ovlivňujících další voliče (tedy část naší kulturní scény).
Ovšem pak jsem začala uvažovat o tom, CO skutečně může český prezident ovlivnit, jak by se v takových situacích zachovali oba dva kandidáti a jaký by to mělo konkrétní dopad na naše životy.
Za prvé je to - teď velice aktuální - složení Ústavného soudu, který se bohužel pomalu ale jistě stává třetí komorou českého parlamentu, když ruší zákony (či jejich části) jak na běžícím pásu. U Zemana je daleko pravděpodobnější, že bude navrhovat kandidáty více levicové a na rozdíl od Schwarzenberga mu nebude vadit ani jejich případná komunistická minulost. Jak by soud složený z takových lidí asi rozhodoval ohledně zákonů napadených komunisty či sociálními demokraty, je asi dost jasné, takže přestože bychom tu měli jakousi středopravou vládu, řídit bychom se museli levicovými zákony.
Za druhé prezident jmenuje radu České národní banky, která má nemalý vliv na ekonomiku naší země. I tady se dá s velkou pravděpodobností odhadnout, zastánce jaké ekonomické cesty by jeden či druhý prezidentský kandidát do této rady navrhoval. A ačkoliv rozhodnutí ČNB většinou neplní přední stránky novin, ovlivňují náš život a budoucnost daleko víc než si běžný člověk uvědomuje. A rada složená třeba ze samých keynesiánů by pro ČR asi nebyla tím pravým ořechovým (alespoň pro pravicově orientovaného člověka)
Za třetí hraje prezident důležitou roli po volbách, když se rozhoduje, koho pověří sestavením vlády. A tady je opět jednoznačné, že Zemanovi by nedělal problém dát tuto šanci třeba i komunistovi, což by Schwarzenberg neudělal. Prezident nemusí pověřit sestavením vlády jen vítěze voleb – a může nastat situace, že právě toto pověření rozhodne o tom, zda Česká republika zůstane i nadále demokratickým státem, nebo jestli se vydá na cestu k nějaké formě totality.
A co prezident naopak nemůže? Pokud by se vláda a parlament ČR rozhodli pro větší integraci do EU, prezident nebude mít žádnou skutečnou moc tomu zabránit. Stejně jako nezabrání ani islamizaci Evropy, ani případnému humanitárnímu bombardování apod.
A protože hrozbu pocházející ze strany komunistů a hrozbu prosazování výrazně levicových názorů, které by dál a dál zadlužovali Českou republiku a odkláněli lidi od tradičních hodnot, považuji v budoucích pěti letech za daleko závažnější problém než islamizaci či integraci EU (která se snad kvůli svým finančním problémů zhroutí sama), dám svůj hlas Schwarzenbergovi – ač ani on není moje krevní skupina.
A kromě výše uvedených důvodů mám ještě jeden: Mám několik vnoučat, které budu vést k vlastenectví a k úctě k určitým hodnotám, mezi které hlava státu jako instituce patří. A opravdu si nedovedu srovnat se svým svědomím, že bych je vedle k úctě k takovému člověku, jakým je Miloš Zeman.
